nemožnosti

tam kde došel cit

šeptem memoruje vybledlé věty ochraptělých vášní

ráno nerozumí vlastním myšlenkám

nerozluští vínem rozmáčená slova

 

mohl to být román

ale zvládli jsme pouhý čtyři strany

a tys už dávno přestal psát

protože dlouhonohých klínů je na světě nespočet

a já

 

všechny ty tebou anotovaný nedopsaný texty …

pamatuju na ten nahej parapet zabaleni v peřinách

a nepíšu to proto že bys mě měl ještě rád nebo já tebe

nebo že by si snad jeden ještě doufal aby ho ten druhej měl rád

z toho už jsem vyrostla

a ostatně

ženy našeho rodu dřív či později postihne choroba cynismu

ale sentiment nezdařených lásek v dobách kdy to ještě mohly být velký lásky

kdy se to ještě mohlo stát

kdy mohl to být román

to je ten malý otazník s prosbou na konci

myslíš že nás to ještě může potkat?

 

nesmíš se mi smát

stydět se za to mít rád   a

z toho už jsem vyrostla

a ostatně

je ti to kýč všech kýčů

ale co jinýho zbyde holce

kterou už nemáš rád

a která sotva rozečetla tu naši možnost milostného románu

přestože z polštářů už zcela vyprchala tvá vůně

 

přikládám stranu číslo pět

a tím považuji tuto kapitolu za dopsanou

třeba na shledanou v druhém dějství

 

chtěla bych být básní

básní

napsanou na vytrhnutý list papíru

ilustrovanou kruhy po kafi

založenou do šuplíku tvého nočního stolku když ti došla slova

kterou si nikdy nikdo nepřečte

nasáklou pachem kouře poslední cigarety

otočené pro štěstí tuctovou holkou

beze jména

básní plnou tvých nedospánků

nedopalků        

eufemismu       

a citu

pod vlivem alkoholu rozmáčených slov

tak trochu sešlou po škrtech nespokojenosti

trochu opovrženou

protože holku o které byla už přece dávno nemáš rád

tak trochu zapomenutou

v šuplíku nezdařených lásek na jednu noc a střízlivého milování na noc či dvě

beze jména

bez přebytečných přesládlých prostor pohlcujících přívlastků

protože my dva už jsme si přece všechno řekli

a ty nevíš že to jediný co jsem tenkrát potřebovala slyšet   

bylo

tuhle jsem napsal o tobě

---