Tři židle a stůl

V prázdně potemnělé místnosti, kam ani pavouk nezavítá, stojí pod zkomírající žárovkou tři židle a stůl. Světlo se rozblikává a líně rozsvěcí. Dveře se ve vši tichosti otevírají a vstupují tři zanedbaní staří mužové. Rozvířený vzduch mírně rozkomíhává žárovku a stíny ožívají. Staříci usedají a hledí si do dlaní či na desku zaprášeného stolu. Vzduch je tu ztěšklý smutkem a nenávistí. Světlo se usazuje a tři postavy pozvedají oči. Navzájem na sebe se zarputilými pohledy hledí.

První muž, s šedým plnovousem. Myslí na děsy války. Promítá do tváří svých přísedících své nepřátele s kterými se utkal na bajonety. Slyší v hlavě řinčení bitvy a řev umírajícího bratra. Vyčítá si jeho smrt a bratru, jaké břímě na něj tímto přenesl. „Odpouštím ti,“ říká šedovousý. Zatínajíce pěsti a skřípaje zuby. Ve vytřeštěných očích roní slzy a celý se třese. Z muže sedícím před ním se náhle stává jeho bratr, mladý a pohledný, vlastně ještě chlapec a říká „miluji tě“ bráško. Vousatý muž vypuoští z krvý podlitých očí své horké slzy, něžně se usmívá a pláče.

Druhý muž se zohaveným obličejem. Utápí se v zoufalství a vidí před sebou svou bývalou ženu s nateklým rtem a modrajícím okem. Zračí se v ní nenávist a pohrdání. Zohavený rozšiřuje nozdry a ztěžka funí.“Nenávidím tě!“ Cítí se malátný a omámený. Napřahuje se. Žena uchopuje lahev od piva, rozbíjí jí o stůl a střep mu vráží do tváře. Zohavený muž padá se zaduněním na zem. Rozběsněn se zvedá, histericky sténaje. Žena ho chápe rukama za hlavu, hledí mu zpříma do očí a „odpouštím ti“ říká. Muž zjihne a políbí ji na ruku.

Třetí muž, je kost a kůže. Sedí mlčky schouleně, nohamy nervózně šoupajíc. Před ním sedí jeho otec s výhružně vystrčenou bradou. Hubený má strach, cítí se slabý a zranitelný. Ví, že je pro otce zklamání a stydí se za to. „Nenávidím tě!“ křičí na něj ten který ho stvořil, ten který ho měl chránit. Muž se zhluboka nadechuje, zavírá oči a s výdechem je otevírá. Zatíná pěsti a říká „miluji tě“. Jeho tělo se uvolňuje a nohy zklidňují.

V místnosti zavládá ticho, naplněné jen dechem a rytmickými tlukoty srdce. Postavy vstávají ze židlí a v tichosti odcházejí. Dveře se zavírají a žárovka zhasíná.