Žena, moře a Mary - Pobřeží koster X.

Pobřeží koster

(říjen 2005)

X.

Těsně před nárazem Čočka stiskl tlačítko sirény, aby ostatní varoval. Náraz nebyl tvrdý, díky rychlosti a váze lodi prorazili hřbet podmořské duny dvěma třetinami délky lodi. Potom nastal zlomový okamžik, kdy Plešoun několikrát za sebou střídavě zapnul a vypnul spojky motorů s plynovými pákami nastavenými nadoraz. Trvalo to pár vteřin, které posádce připadaly jako věčnost, než Mary zabořila příď do hlubší vody před nimi a sklouzla z písečného valu.

Další kličkování podle bójek k místu, která vybral Pumpička jako relativně bezpečné kotviště nejblíže k vraku, bylo rutinní záležitostí. Tam čekala Plešouna poslední zkouška kormidelnické zručnosti, kdy musel otočit loď téměř na místě o sto osmdesát stupňů. Ke slovu přišla přední a zadní pomocná turbína v kýlu lodi.

Zbytek posádky se zatím připravil k akci. Pumpička vytočil z jeřábu padesát metrů lana, na které Zrzoun navázal několik bójek. Stejně upravili i dva svitky náhradních lan.

Po půl hodině příprav vyrazili pro náklad.  Pumpička vzal Prcka stranou: „Drž balony metr pod hladinou, kdyby se plácaly nahoře, bude větší odpor. Hlavně buď pořád schovaná za bednou. Lana sice v dokách zkoušej, ale vím, jak dělaj prohlídky. Kdyby prasknul poslední kus, přestřihne tě na dvě půlky jako nic.“

„Dík za varování,“ poděkovala a skočila za ostatními do člunu.

Náklad našla do poloviny zasypaný pískem. Prvním krokem bylo zachycení háku tažného lana do oka na boku kontejneru. Na opačné straně zaklesla karabinu lana z člunu. Teprve potom mohli přistoupit k napnutí tažných lan a připouštění vzduchu do vaků. Muselo probíhat postupně, aby všech šest balonů neslo náklad rovnoměrně.

Když se kontejner utrhl ze sevření písku, strčila do vaku druhou hadici spuštěnou z člunu, a tlak vody se postaral o upuštění vzduchu. Na první pohled vypadala činnost jednoduše nebýt kývání nákladu, jak s ním cloumal proud. Mnohdy nevěděla, zda má držet hadici nebo sebe. Nakonec problém vyřešila tak, že si dřepla na bednu a připnula se za opasek k popruhům dvou protilehlých balonů.

„Hotovo,“ nahlásila připravenost, když vybalancovala náklad, „nejdřív je potřeba hnout s nákladem asi dva metry doprava.“

To byl úkol pro šéfa u kormidla člunu. Nemohli předem odhadnout, zda síla motoru proud překoná, ale jiné řešení nebylo. Kapitán nejprve pomalu napjal lano a teprve potom zvyšoval otáčky. Ichtyl s Čočkou sledovali, jak se balony zvolna šinou do středu mezery mezi žebry. Teď již bylo na nich, aby šéfovi sdělovali korekce směru a rychlost.

„Pumpičko můžem,“ oznámila na Mary, když usoudila, že náklad proklouznout z vraku.

„Schovej se, jedem,“ potvrdil technik.

Tobě se řekne, schovej se, mumlala, neopouštějíc kontejner, ale jak mám v takovejch vírech hlídat ponor, když pro písek není nic vidět. Od včerejška klesla viditelnost na pět metrů. Pokud zaujme místo za nákladem nedokáže včas reagovat na změnu hloubky. Kromě toho se cítila bezpečněji mezi vaky. Přes předsevzetí vzdorovat strachu, byla rozklepaná jak hromádka rosolu.

Pumpička stáhl rameno jeřábu, aby mohl sundávat bójky nesoucí lano. Jakmile oznámil, že zapíná naviják, posunul Plešoun na můstku páky plynu lehce vpřed.

Před započetím akce odcouval s lodí kousek k vraku, aby poslední ukotvená bóje byla v zákrytu špičky přídě. Jiný orientační bod neměl Ostatní záleželo na Čočkovi u sonaru. V místě, kde se nyní Mary nacházela, neměla po bocích víc než pět metrů volné vody. Pomocí hlavních šroubů a turbín v kýlu musí kormidelník pozici udržet.

Kromě proudění vody, větru a vln, začne v okamžiku zapnutí navijáku působit zákon akce a reakce. I když byla hmotnost nákladu proti lodi zanedbatelná, bude Mary strhávat k sobě i do boků. K tomu ještě přispíval člun korigováním vlivu mořských proudů.

Z pozice na bedně sledovala, jak se ocelové lano zvedá ode dna. Ještě nebylo zcela napnuté, když zaznamenala pohyb mimo prostor vraku. Právě v té chvíli proud začal měnit směr.

„Mary dopředu, člun vlevo,“ zařvala do mikrofonu.

Nemusela zdůrazňovat, že to musí být rychle. Všichni tři zareagovali zároveň. Kormidelník posunul páky plynu nadoraz, technik přehodil naviják na vyšší rychlost a kapitán bleskově vykroužil s člunem půloblouk. Trhnutí bylo natolik silné, že jen díky připoutání k popruhům vaků ze svého místa na bedně nesklouzla. Na okamžik se jí zatajil dech, zda lano vydrží. Po dvaceti metrech pohyb na okamžik ustal, když Plešoun zastavil Mary, a pokračoval pomaleji. 

„Prcku, jak to vypadá?“ ozval se Pumpička.

„Dobrý,“ zahlásila, „ale teď hodně pomalu, budu muset občas dofukovat a zas vypouštět vaky.“

Další cesta proběhla pouze se dvěma zastávkami kvůli úpravě ponoru. Po dvaceti minutách již radostně zamávala na Pumpičku, když se nechala i s nákladem vysadit na palubě.

„To tam dřepíš celou dobu?“ mračil se technik. Po kývnutí dodal: „Je něco, co by tě donutilo poslechnout? Kdyby lano prasklo, tak …“

Odpovědi se nedočkal.

O měsíc později zařezávali na další zakázce u Falklandských ostrovů. Právě seděli u večeře, když do jídelny vrazil Čočka, který měl službu na můstku a podal šéfovi list papíru: „Je to tady. Identifikovali vrak z Pobřeží koster a nejvíc pomohla truhla, kterou jsi zakázal otevřít. Byla plná cejchovanejch zlatejch prutů. Nálezné už Britové vyplázli, a třicet procent přistálo na našich účtech.“

Podle zprávy opustila portugalská galeona San Dores (pozn. Boží dar) třiadvacátého dubna šestnáct set dvacet čtyři Sao Luis v Estado do Maranhao na území dnešní Brazílie. Od toho dne o ní nikdo neslyšel. Možná ji zahnala z kurzu bouře, potřebovala doplnit zásoby, nebo došlo ke vzpouře, při níž zahynuli všichni, kdo uměli koráb řídit.

„Ať se stalo cokoliv, jsme díky Prckovi zase o něco bohatší,“ spokojeně konstatoval Zrzoun, „přiznávám, že se mi v tom písku hrabat nechtělo, ale jak to vypadá, holka nerozumí jen žralokům.“

Mohla mít z nálezu stejnou radost jako ostatní, ale místo toho přeskakovala vyděšeným pohledem z jednoho na druhého.

„Prcku, celou dobu ses chovala divně, a kromě toho nám dlužíš vysvětlení, jak jsi o tý bedně věděla,“ obrátil se k ní Pumpička.

„Okradli jsme moře, potrestá nás jako vykradače,“ vyhrkla a utekla z místnosti, jak to dělávala, když se chtěla vyhnout vysvětlování.

Radostná atmosféra zaznamenala pokles o několik stupňů k nule.

„Ví někdo, co do ní zas vjelo?“ kroutil hlavou Plešoun.

„Nikdo se jí ptát nebude!!! To je rozkaz!“ zasáhl šéf. „Kdo ho poruší, přijde o nálezný a podíl rozdělím mezi ostatní.“

Možná to byla náhoda, možná se moři opravdu nelíbilo, že přišlo o kořist, kterou lidem před několika staletími vzalo. V každém případě, když o dva dny později doplňovali v Port Stanley palivo, zachytily oba lodní šrouby řetěz potopené bóje. Kromě nich došlo k poškození volnoběžných segmentů hlavních hřídelů. Bylo tak velké, že Mary musela do suchého doku, kde strávila zbytek roku. Poprvé po mnoha letech nedokončili zakázku, a mimo zadržení platby požadoval klient penále, což poznamenalo i příjmy posádky.

- konec -