Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seK čemu to všechno bylo?
Autor
Akte
Bylo nebylo, byla jedna malá vesnice, vlastně vesnička, protože v ní byly jen tři domy. A v každém domě bydlel jeden človík. A protože to byli človíci moderní, zakoupili sobě televizní přijímač, aby se podívali, co dělají lidé v jiných vesničkách. A hele, lidé v ostatních vesnicích hráli hru a podle toho, jak se pro ni každý z lidí bral, vypadalo to na velmi zajímavou, napínavou, legrační a hlavně zábavnou hru. Hrálo se s papírky, které tajně vybrali a vkládali do zavřených krabiček – pozor pšššt, nikdo nesmí vědět, jaké lístečky to jsou – aby je pak zase otevřeli celí zvědaví, co v nich najdou. A toho nadšení výskotu a taky pláče a skřípání zuby a zatínání pěstiček, když tam našli papírky!
No to bylo něco, to museli človíci taky vyzkoušet.. Vzali šest papírků, tři opuntíkovali a na tři nakreslili proužky, z půdy snesli velikánskou zaprášenou krabici a mohli si začít hrát. Vybrali za prostěradlem, naházeli, čekali do druhého dne a otevřeli krabici. Výsledek jasný: 2 puntíkaté x 1 proužkatý. Ale co teď dál?
I pustili znovu přijímač a v něm právě vysílali výsledky lidí. Lidí je více než človíků, bylo tudíž více papírků, více kombinací, přesto ale jedni získali nejvíc a ti ostatní méně, jinak to snad ani nejde. Človíci by si řekli, je jasné, kdo vyhrál a kdo je druhý, třetí, dvacátý sedmý….
Ne tak už lidé, první je první, na tom by se s človíky shodli, ale k vítězům se připojil až ten čtvrtý, protože s druhým se rádi nemají o třetích ani nemluvě, ty nemají rádi ani jeden. Tak proč je tedy na ty papírky dávali? A když už je tam měli, proč je házeli do krabiček?
Ale dá se na to dívat přece i obráceně: Třetí nejvíc lidí je chtělo, tak proč se najednou tváří, že je nechtěli? Smyslem celé hry by mělo být zjistit zájmy všech, aby věděli, co dělat pro blaho co možná nejvíce lidí. Ale když to zjistí, zamyslí se – kdo? asi ti co papírky počítali nebo co je sepisovali nebo někdo úplně jiný – a řekne, ne ne ne, puntíky my rádi nemáme, ty k nám nepustíme. A co lidé, kterým se puntíkaté papírky líbili nejvíc? Ti se asi mohou těšit na další hru.
Človíkům se z toho udělalo nedobře. Televizor vypli a svorně se rozhodli, že příště si radši zahrají maňáskové divadlo.