Smog

Ve šlápotách cizích bot

ukájím svoji potřebu

jít dál, tam, za obzor, kde

laně z tůně pijí.

Za sluncem, všemocným kotoučem

na nebi stoupajícím a klesajícím,

vytržen z reality jen proto, abych

zvenčí podával pomocnou ruku.

Oddech je pro slabé,

my vytrvalci volíme schválně tu

nejtěžší cestu, po které šli už

naši otcové a dědové.

K té tůni se sehnout, nabrat vodu

do dlaní a plnými doušky pít,

je tu pro každého, tak, jako já.

A zapaluji oheň.