Góngorovská variace IV

Safiáne,

já moc dobře vím, že se tady publikum vyměnilo a že to současné už o vázané verše tolik nestojí. Co se dá dělat? Já ale nechci, aby se moje autorská stránka proměnila v pouhé skladiště mrtvých výtvorů bez ohlasu. Báseň musí "fungovat" a pokud nefunguje, tak co s ní?  Když se něco ze smazaných položek bude někomu zamlouvat, ráda mu to tady nechám v "undergroundu" (= mezi kritikami) jako Janině.

Vlastně bych měla smazat všechno, co jsem v lednu 24 zveřejnila, protože žádný sonet nedosáhl na 15 tipů. Kdysi bych to bez rozmýšlení i udělala. Dnes to neudělám kvůli výběrům a kvůli kritikám, které jsou pod básněmi.

Alenakar, jestli mažeš z důvodu "neúspěšnosti", musím protestovat. Vždyť tady se jedná o úroveň, která není pro každého. A na Písmáku se vyměnilo obecenstvo. Mnozí z těch, kteří něco takového dokázali ocenit, už tu nejsou. Můžeš se sice zaklínat úspěšností, možná bys mohla být jako Rupi Kaur, kdybys do poezie vstoupila jinak. Ale ten rozpor mazání nevyřeší. Zvláště, když se zdá, že G. inspirace tvoji poezii v jistém slova smyslu probudila.

Janino,

sonetek "Dříč" jsem právě smazala, protože: nač tady skladovat propadáky?

Vážím si ale toho, že tobě se ta básnička líbila a tak ti ji ukládám sem do "undergroundu":

Dříč (Janině6)

Se slůvkem slůvko v sonetu se hledá,

rým s rýmem někdy souzvuk vytvářejí,

když sudičky nám nad kolébkou přejí

ten správný talent...  Mně se daří leda

pár pazvuků, neb Umění se zle dá

jen napodobit... Odvary se přejí

mým strávníkům, leč přesto další vře již

na žhavé plotně!  Proč jej k dobru nedat?

Jen další báseň, která dobře nezní

a proto na ni každý zapomene?

Mám zmačkat papír a začít psát znova?

Kdy podaří se harmonie snová?

Kdy božský souzvuk spojí se s mým jménem

dík sudičce a nebo taky bez ní?

Rhodesie,

jsem ráda, že se líbilo. Mohlo by být zajímavé, kdybys napsal nějaký humorný sonet s rýmovou strukturou ABBA ABBA CDE EDC.

Safiáne,

ve středověku bylo právo první noci v podstatě jen taková "maličkost". Poddaní byli vlastně majetkem feudálního pána a války se tehdy vedly i tak, že jeden feudál soustavně vybíjel druhému jeho poddané, buď aby ho vyprovokoval k akci, nebo aby se mu pomstil. Každý feudál tehdy své poddané dost potřeboval, protože - kdo by na něj pracoval, kdo by ho živil? Proto některé hrady, jako výše zmíněný Helfštýn, byly tak velké, že v případě války pojmuly i feudálovy poddané a veškerý jejich dobytek.

Tohle se mi líbí moooc! Až jsem z toho skoro měl depku - což je pochvala. A jsem rád za pozitivní závěr...

Alenakar - na právo první noci neumím odpovědět. Nevím, jak bylo určeno. Možná to byl, pokud vůbec, jen ustálený zvyk. Ale to nic nemění na tom, že historici dávají vznik Fuente ovejuna s případem jeho neteře. Dokonce i Góngorův Polyfémos, ač zcela apolitický a založený na Ovidiovi, se dá zobrazením kontrastu mezi hrubými nápadníky a jemným a pozorným Akidem považovat za dílo podobné inspirace.

Al Jale,

stárnutí může mít ten půvab, že se zaměříme kromě krásy těla i na krásu duše. Krásu těla už nabídnout nemůžeme, ale krása duše se dá nabízet skoro až do smrti.

Velborne,

jsem ráda, že se ta básnička líbí, ale nechápu, proč by měla vyjadřovat žárlivost.

Diano,

jenom málo lidí dokáže vnímat i krásnou duši.  Nedávno jsem se tady s kýmsi bavila o tom, že dnešní mladé dívky už mají ve smartfounech program, který vylepší jejich tvářičky na digitálních fotkách. Dobrá herečka dokáže nějaký čas hrát i "krásnou duši"... Tak asi do prvního konfliktu se svým partnerem.

Janino,

Andersen o tom napsal pohádku "O ošklivém kačátku". Někdy se z kachničky vyloupne labuť třeba až ve čtyřiceti, až děti odrostou a "čtyřicítka" má konečně čas věnovat se i sama sobě. Třeba chodit na kurzy flamenca.

Nami,

jsem ráda, že se líbí. Každý píšeme o ženách trochu jinak. 

Safiáne,

právo první noci se praktikovalo i u nás, ale netuším, zda to zanechalo v české literatuře nějakou stopu. Napadá mne pouze pověst o zelené paní helfštýnské, která se jakožto oběť práva první noci prý dodnes zjevuje na našem největším hradě.

Mně šlo ale o jiný problém než o právo první noci. Jak G., tak i W. S. dávají do kontrastu krásu mládí (ale počítají se jen krásní mladí lidé, o těch ošklivých se nemluví...) s fyzickou sešlostí ve stáří a se smrtí. Matka je u Shakespeara jen a pouze hypotetickou rodičkou krásných dětí jeho přítele, jehož krásná tvář musí být zachována v jeho potomcích. Mluví o tom opakovaně v sonetech 1 až 17. Ovšem žena - matka jako taková, respektive žena střendního věku W.S. ani Gógoru nezajímá. Tu jsem si představila jen já.

Moc hezké

Kdysi jsem napsal: 

Už jsme starý brouci

krovky dost omšelé

Ještě nepřestal jsem

toužit po těle

;))

Neboj i stárnutí má jistý půvab

pro někoho 

Krásně napsáno.Dobře to vystihuje žárlivost

Dílo od duše, v níž bdí hluboký talent.

Tvoje představa se velice shoduje se skutečností. Znala jsem paní, jejíž manžel byl chorobně žárlivý a tvůj popis na tu paní úplně sedí. Neustále si kontrolovala pohled, aby byl neutrální, celkově mimiku obličeje a tzv. rachotila klíči, to znamená že někdy byla více důrazná než je obvyklé, asi aby si trochu nahradila to, že se projevuje méně, než by chtěla. Ale uměla se pěkně usmát, ne opatrně, ale uměla se celá rozzářit, což bylo právě v protikladu s jejím obvyklým chováním. Oblékala se usedle. Ale držení těla měla vzpřímené, nehrbila se a chodila ladně.

No ano, tak jde život. Ale krása nespočívá JEN v hladké pleti a jiskřivých očích. Ale to i ty v závěru naznačuješ zmínkou o milém úsměvu. 

Ràda jsem četla. Báseň mi připomíná plastický obraz, představila jsem si tu stárnoucí, ale stále krásnou ženu. Chlapi to asi cítí jinak, ale mně připadne, že mnohé mladé dívky těmi "šedými myškami" už od dětství jsou a naopak teprve s vyšším věkem se z nich "vyloupnou" sebevědomé krasavice. Zkušenost, nadhled, vtip, pohodovost, to je druh krásy, který může přijít s věkem a vrásky nad ním nemají žádnou moc...

Moc hezké.

Bože můj, vy s tím naděláte. Nevím, kolik je v tom z Góngory, ale feminismus bych sem netahal. je to normální mužský pohled. Vzpomeňme na Halasovy Staré ženy. Báseň pěkná.

Jiná věc je, to není tématem této básně, sexuální a jiná svévole šlechty, která mimo jiné svážela panny do svých harémů. Tento osud potkal neteř Lopeho de Vega, který potom napsal hru Ovčí pramen, kde sedláci zabijí králova místodržitele. Podobné šlechtické zálety byly běžné a v zemi bylo mnoho bezprizorních dětí. Hrdinka Calderonovy hry Rosaura pozná svého otce podle meče, který kdysi zapomněl u její matky atd. Odvaha a otevřenost, se kterou básníci tyto nedostatky zobrazovali (do divadla chodila např. velmi často královna) je obdivuhodná. Možná jejich tajemství spočívalo v tom, že, a´t byla situace jakákoliv, král jako nejlepší soudce ji rozsoudil vždy spravedlivě. Dneska by asi dostali naloženo za pomluvu.

Kočkodane,

myšlenky jsou obvykle dost nepoddajná chasa. Často se totiž nemyslíme to, co bychom si myslet chtěli a co by bylo záhodno si myslet.

Evženie,

Španělkám se nedá upřít krásné držení těla a plavná chůze na vysokých podpatcích. To bude asi tím flamencem.

V sedmnáctém století ještě flamenco neexistovalo, ale jistě i tehdy nějaké tance postavu formovaly.

Jamardi,

představovala jsem si, jak asi "skončila" v Góngorově době krasavice, v tom lepším případě, tedy když se vdala. Katolické Španělsko bylo jistě dost prudérní, ženy středního věku tam chodily celé v černém a jistě se musely chovat velmi upjatě. To je ale jen moje představa. Možná to vypadalo trochu jinak. Třeba na obrazech El Greca se ženy moc nevyskytují.

Nemohu (a vlastně ani nechci) poručit myšlenkám, té šedé mozkové chase, aby se jim tvoje dílko nelíbilo.

Co bych dala za plavnou chůzi, už jen ten myší kožich mi zbývá.

Toto se mně moc líbí.

Šedá myška, kdo to vůbec je? Kdo chce být nenápadný nebo kdo nezaujme?