Propad na dno

Propad na dno

I.

Snad to byl jen sen. Jen noční můra, při které člověk s jistotou nepozná, zdali sní či bdí.

Vracel jsem se noční Prahou od mé krásné a vášnivé Loli. Voněla po kokosu a říkala, že mě miluje. Můj úd tvrdý a pulzující, zpracovávala něžně svými rudými rty a vydávala přitom tóny, jaké musí dělat snad jen andělé, oddávají-li se čisté vášni. Když bylo po všem, přitulila se ke mně a hladila mne po nahé vlhké hrudi. V té chvíli, kdy chtíč ustoupil, se mi do mysli vnořila myšlenka na moji drahou láskyplnou ženu a krásné dvě děti. Měl bych být s vámi a né tady s tou kurvou. Odstrčil jsem Lolu od sebe, její dech mi najednou páchl a její doteky byly jak chapadla, která na mě rozmazávají špínu a sliz z hlubin toho zatraceného svědomí. „Nech mě!“ řekl jsem prudce. Ušklíbla se a začala se oblíkat do těch jejích děvkovských hadrů. Natáhl jsem si kalhoty, vyndal peněženku a nechal jsem jí na posteli svý vydřený prachy. Cítil jsem k ní odpor, jako by mne snad okradla. Navlékl jsem si košili a kabát. Obul se a když jsem vycházel ven ze dveří, zastavil jsem se, otočil a pohlédl krásné Lole do očí. Měla je zarudlé, slzy na krajíčku a pohled nenávisti, kterým mne probodla byl lítostivě omračující. Zastyděl jsem se. „Promiň“. Řekl jsem a myslel to zcela upřímně. „To je dobrý.“ Řekla Lola a nuceně se usmála. Její oči přitom vypustili první dávku horkých slz. Zabouchl jsem dveře a začal se nenávidět. Zíral jsem do koberce na chodbě špinavé bytovní chodby a podléhal hněvu, který ve mne narůstal. V tom tichu, které se rozlehlo zaklapnutím dveří jsem stál, zatínal pěsti a zhluboka dýchal. Už jsem chtěl odejít, když jsem zaslechl Lolin jemný, tlumený pláč. Ach má milá krásná Lolo tak moc mě to všechno mrzí.

Sejdu dolu po schodech kde má okénko „recepční“ a je tu pár křesel, kdyby, jako právě teď, musel zákazník chvíli čekat. V křeslech seděl tlustý, brunátný muž, prudce oddychoval a s natěšeným výrazem hledal v obličeji naší „recepční“ povolení jít dál. Zachytil jsem jeho pohled a on můj. Uhnul očima a zrudl. Ušklíbl jsem se a bezeslova pokračoval dál ze dveří. Tlusťoch kvapem vstal a hrnul se nahoru do schodů. Tak ty budeš teď prznit moji Lolu, blesklo mi hlavou, byla to myšlenka plná žárlivosti a vzteku. „Doufám, že ti ukroutí péro ty zasranej prasáku.“ Ucedil jsem mezi zuby a odplivl si na už tak zaplivanou pražskou ulici.

Vykročil jsem po chodníku na cestu domu. V hlavně se mi honily myšlenky, utápěl jsem se sebelítostí a sebepohrdáním. Myslel na to, jaké to bude, až přijdu domu a podívám se ženě do očí, jak budu před dětmi předstírat, že je všechno v pořádku a jak až usnou ,budu provinile ležet vedle milované ženy, která se bude ptát jak jsem se měl a jestli jsem v pořádku a co semnou je, že jsem tak zamlklý a odtažitý. Sakra… Zajdu si dát panáka. Myšlenky, které mě pronásledovali každý týden a užíraly mě kousek po kousku.

Lehce opilý, vycházím od „Drtivého dopadu“, což je špinavá hospoda pod Nuselským mostem. Vždy se musím smát tomu cynismu. Přecházím silnici a koleje bez rozhlédnutí, ale ono toho v noci moc nepojede, a stále s těžkou hlavou procházím ulici za ulicí vstříc té nekonečné hanbě.

Jsem skoro doma, když zaslechnu železné burácení, vytrhlo mě to z myšlenek, rozhlédl jsem se ale kde nic tu nic. „Čert to vem, už jsem unavený.“ Pokračuji v cestě, když v tom udělám krok do prázdna.

S dopadem slyším hlasité křupnutí.

Ležím na slizké, mokré zemi, slyším kapání vody a ozvěnu svých bolestných stenů. Kruhovým otvorem nad sebou vidím svit hvězd a pod otvorem tři siluety postav šplhajících po stěnách kanálu. Postavy vypadaly skoro lidsky, ale po stěnách lezli jako pavouci, nebo ještěrky. Bylo nanejvýš znepokojující jakou obratností a mrštností se pohybovali po kluzkých stěnách. „Ťap, ťap, ťap“. Pak postavy sáhli všechny ve stejný okamžik ven z otvoru a přitáhly zpět, s  hřmotným hlukem, víko kanálu na místo. To se zaduněním zapadlo a rozhostila se naprostá tma.

Alkohol mi dal sílu překonat hrůzu, která se o mne pokoušela. Šátral jsem rozřesenou rukou po zapalovači v náprsní kapse, vytáhl ho a pokoušel se nahmatat škrtátko. Při škrtnutí plyn nevzplál, avšak ukázal mi ony siluety. Škrtal jsem jak o život. Při každém záblesku světla byly temné siluety stále blíže a blíže a nabývaly stále konkrétnější podoby. Po bezpočtu pokusů zapalovač chytl a já okamžitě omdlel.

„Ťap, ťap, ťap….“ Probouzím se. Někdo mě drží za kabát a vláčí mě tmou. „Ťap,ťap“. Chci křičet, ale někdo mi studenou slizkou rukou zakrývá ústa. „Ťap,ťap“. Cítím jak letím tmou a tvrdě narážím hlavou o zem.

Proberu se. V té chvíli mi proběhne hlavou celý den. Hnusnej sen, napadne mě. Otevřu oči a zmocní se mě nepopsatelná hrůza. Obličeje se mi téměř dotýká nestvůra s vytřeštěnýma obrovskýma očima, bez nosu a kůže, špičatými krvavými zuby, slintá mi do obličeje. Vší silou ji odmrštím, jako by snad nic nevážila. Druhá nestvůra po mě skočí. Tak to nebyl sen, napadne mě, když mě začínají za živa požírat.

_____________

Dobrou chuť.

II....