Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTD - To je tvůj dědeček?
Autor
Jamardi
" ....tak jako dávný mnich hic et nunc nepřestanu zalévat suchý pahýl stromu v očekávání, že se zazelená. Nebo se posadím na břeh potoka, budu do něj házet kamínky a pozorně naslouchat, dokud mi proud odpovídá." (úryvek z knihy Romana Szpuka Klika byla vysoko)
Musím něco začít dělat, i když nevím co.
Právě jsem se dozvěděla, jaký je úkol. Nakreslit portrét babičky, dědečka nebo jiné starší osoby, kterou známe.
Vidím, že všechna děcka kreslí. Jsem ze všech nejblbější. Vím, že to nemůžu trefit.
Nakreslím obličej, jak jsem zvyklá. Ovál. Pak dvě oči. Dva oválky, dvě kolečka jako duhovky, dvě panenky. Obočí. Pusa a jsem u konce. Nos vždy vynechávám, bez prasečího rypáku, který bych vytvořila, je to lepší.
„Každý má vrásky, jenom starší lidé je mají výraznější,“ napovídá učitel. „Nakreslete obličej starého člověka, jde mi o ty vrásky.“
Jenže jak ty vrásky vedou, to si právě nepamatuji. Nějaké jsou na čele, nějaké kolem očí, v dolní části tváře tápu. Maska klauna to být nemá.
„Hano, otoč se prosím tě na mě,“ napadá mě poslední možnost, kterou mám. „Můžu to nakreslit podle tvého obličeje?“ Mám štěstí, že sedí vedle mě právě ona. Chodí do výtvarného kroužku a kreslení jí jde, tak ji mohu trochu zdržovat.
* * *
Několikrát se na mě musí obrátit, než kresba začne vypadat jako normální člověk.
Zvládla jsem i nos.
Jsem překvapena. Myslela jsem si, že nakreslím nějakou babičku. Jenže z papíru se na mě dívá příjemný starý pán, kterého neznám. Ještě že jsem si nechala vlasy na konec.
Odevzdáváme výkresy. Učitel se ptá: „To je tvůj dědeček?“ Neodpovím a on to ani neočekává. Byl to vtip. Celou dobu na mě dobře viděl.
Dostávám jedničku. Jednu z mála, co se mi kdy z výtvarky podařily.
30 názorů
To jsem si nepředstavila, že to byl takový virtuos. :) Asi neměl rád lenost, když mu nebylo zatěžko se shýbat s tím smyčcem. :)
Zeanddrich E.
před 10 měsíciA ještě k té mé trojce ze Zpěvu - myslím, že to byla moje jediná trojka na ZDŠ na Vysvědčení (o pololetí ve 3. třídě :¨); jinak jsem nějak tu trojku, v běžném provozu, také chytil; - třeba ve Fyzice asi :):)
Zeanddrich E.
před 10 měsíciJarmilo - ten šťouchanec prováděl pan řídící přímo při hře na housle!! :) - a už z toho důvodu ten musel být pouze jemný :):) (a že je to způsob legrace pana vyučujícího, vyplývalo i z toho, že - za tlumeného smíchu bdělé části třídy - se musel s houslemi za podřimujícím žákem různě kroutit a shýbat, aby smyčec - s houslemi stále pod bradou - mohl při nějakém delším tahu smyčce po strunách (tedy při nějakém delším tónu... :) ) správně nasměrovat... :):))
(( ...)).
A mimochodem - kromě toho, že hrál asi dost virtuosně -, i jiné kousky prováděl pan řídící s houslemi (potažmo se smyčcem :) ); - někdy housle balancoval na čele :), ..., a někdy snad i smyčec na svém nose, pokud si vzpomínám dobře... :):).
Z šťouchance smyčcem bych nebyla nadšená, ale snad by se mě to netýkalo, nedovedu si představit, že bych v hodině podřimovala. :)
Zeanddrich E.
před 10 měsíci... .
Jarmilo :), pan řídící Krejší měl sice prý pošramocené nervy z války (dokonce snad z tzv. koncentráku, říkal i někdo...), ale k žákům se choval klidně... :) ((šťouchanec smyčcem byla legrace... :) ))
Nebyl cholerické povahy? :) Soudím tak podle toho smyčce. :)
Dříve byly horší známky z výchov běžné, ještě v padesátých letech to tak bylo. Při přijetí na gymnazium se na to nehledělo, bral se průměr jinak. To byl asi ještě pozůstatek převálečné a válečné doby, lidé z té doby byli ještě v zaměstnání, byli na to tak zvyklí.
Jo, Jarmilo :)
Pokud se nepletu, dostal jsem za celých osm let mé ZDŠ jedinou trojku - a to bylo ve třetí třídě ze Zpěvu...!! :):) Od pana řídícího *Krejčího; ale nezlobil jsem se tehdy na něj (a dneska už vůbec ne... :) ); myslím, že to bylo naprosto zasloužené... ! :):)
*(mimochodem, hraál úžasně na housle - spící (podřimující) spolužáky při hře zvládl šťouchat smyčcem do hlavy... :) )
8hanko, dievča z lesa, Abakus, Janino, supizme, děkuju :)
supizme, nevidím to jednoznačně. Když není známka, není vidět ocenění. Když dáš jedničky všem, mají všichni radost. Zase ale může být někdo někdo horší v naukových předmětech a je výborný ve výtvarce, jenže to není vidět, když dostanou jedničky všichni. Myslím, že rozdělení na jedničky a dvojky není zlé, kdysi se dávaly i trojky a čtyřky běžně. Jde o to, aby se neposmívali těm, kdo jsou horší, a to neodstraníš ani při slovním hodnocení.
Tohle mě moc bavilo, líbí se mi, jak jsi všechno uvěřitelně podala z dětského "úhlu pohledu"...
Romane, přejmenovávat jsem nemusela a překreslit nebylo v mých silách. :) Ještě jsem měla jednu možnost a to pána s plnovousem. To mě tenkrát hned nenapadlo, ale na konci hodiny jsem slyšela, že to takto někdo nakreslil a já jsem si řekla, to to mohla být moje druhá možnost, kdyby Hana nebyla ochotná.
Zeanddrich E.
před 10 měsíci
J j; to se mi také stalo opakovaně, že jsem nakreslil něco jiného, než jsem původně chtěl... :):) (jsou potom dvě možnosti; - buď překreslit - anebo přejmenovat...! :):) )
Zajíc Březňák
před 10 měsíciŠkoda, že krásu uměleckého tvoření brzy nahradí umělá inteligence. Brr!
Já jsem zamrzla na úrovni mateřské školy. To první jsem nakreslila jen tak, nemyslela jsem na nikoho konkrétního. Neměla jsem v úmyslu nikoho konkrétního nakreslit, ale chtěla jsem, aby to vypadalo lidsky a ne jako umělá figurka.
Karle, škoda, že ten výkres nemám. Mohla bych ho oskenovat, vystavit a třeba by se někdo přihlásil. :))) Díky :)
Třeba on tebe znal. Vystihnout podobu člověka je velký kumšt, a závidím všem co to dokáží. Tyhle umělecké obory by se asi neměly známkovat, protože fantazie člověka je nedozírná. Milé čtení.
Ireno, ale já jsem si nic nevybavila. Celé to bylo nakreslené podle spolužačky. Tedy vrásky podle ní, to první dle mé fantazie. Že z toho byl nakonec chlap bylo asi tím, že jsem měla tvrdou ruku, snažila jsem se sice moc nettlačit, ale asi proto vznikly tvrdší rysy. Výsledkem byl neznámý pán.
Pozoruhodné, v jaké "přípodobě" si dítě může vybavit obličej blízkého člověka. Možná by stálo za to napsat příběh o příčině...
Díky za příspěvek k TD, Jarmilo!