Štěstěna

Pro jedno kvítí slunce nesvití

říkají mu všici.

Proč věřit by jim měl,

když duše či srdce jeho to

jinak cítí vše to.

Dělal vše co napadlo ho

v onu chvíli

bez přestání

bez rozmyslu

vše však v plném citu

Citu, touhy, lásky k tobě

v každé roční době

připraven a zmaten vsobě.

Nevědě co vědět by měl

Složitosti rád by trochu měl

však jednoduchosti

děsiti se směl.

Nikoli však měl.

Svou tvář v roušku nevědomosti

skrýti by chtěl.

Vše od začátku

ne však jinak

a lépe už vůbec ne

začítí si přál.

Kde chyba, ano chyba

kde ona stala se

snad ze sna stvořila

si vlastní svět

snad ze sna

vzniknouti si dala.

Kde byla štěstěna

v chvíli onu.

Někde jinde

vybírala daň svou

krutou k tomu.

Vše propůjčeno nám jest.

Na okamžik jež změřiti stěží můžem.

Zapomeňme co stalo nám se

radujme se

Srdci svému často opakujme

Miluj vše tak,

jak přijít oto by snad si měl,

či dokonce právě ztrácel jsi to.