Otec leští polobotky

Otec leští polobotky,

je slunečný den,

ale veranda věří stínu.

Splav temně hučí,

mohl by si myslet,

že je doma sám,

jenže on nikdy není.

Ještě trochu víc potřít patu

krémem na boty,

třeba se čas vrátí zpátky,

proč vlastně všichni utekli?

Leští boty celé rodině,

jako vždycky.

Vlastně chtěl zajít do sklepa,

podívat se na auto,

včera to v motoru divně skřípalo,

ale jak dlouho už si nesedl,

kartáč pevně v ruce,

jako celý svůj život.

Neměl ten most nikdy stavět,

do lesa by se jim nechtělo.

Auto už má své za sebou,

krém zůstává za nehty,

nemá rád čistou práci,

bez špinavých rukou chleba nechutná.

Pořád tady zůstává ona,

nejspíš vaří,

ale přes hučení splavu není slyšet.

Jestli auto nepojede,

alespoň ho naleští,

povrch je důležitý.

V těchhle botách tančil

na čísi svatbě.

Kdo se nevrací

neexistuje.

Ještě jeden pár

a půjde do kuchyně,

auto počká na zítra,

Musí jí říct jak je pitomá.

její boty vůbec nejdou leštit.