Nikdy nenajdeme planetu, jako byla Země

To je úžasně napsáno. Co v tomto díle čtu, to vidím v představě... naskakuje mi samo od sebe. Líbivé. Čtivé.

Jenom si říkám co s takovým textem? Dalo by se to doširoka rozepsat, aby se to dalo použít, takhle to je jen jako takový výkřik do tmy.

Duchem můžeš ale mladý být, že? Já jsem to nikdy na lehkou váhu nebral.

Trochu  - s pomocí interpunkce - upravit text v závěru:

Zajímavá mini s přesahem.

Zde bych ukončila tečkou a poslední, silnou větu začala velkým písmenem:

 vesmírný šluk

Nevím zda chtě nebo nechtě je to velmi obsažný textík. Zvlášť první nostalgický řádek. Mrazí z něj. A poslední jaksi varovný. To mezi tím, Beatles a I Love you je nejspíš P.S. I Love you. Působí to jako poselství mladých lidí, mohlo by být jako úvod k románu či tak něco...

Našel jsem tvoje dílko a přečetl si ho.

A tohoto činu nelitoval. ;-)

Vím, že první větu svého textíku myslíš asi jako nadsázku, ale opravdu by se hodila spíše do oněch šedesátých nebo sedmdesátých let o kterých píšeš. Tehdy jsme ještě dokonce věřili, že jsme sami ve vesmíru, protože jsme neznali metody, jak vůbec objevit nějakou exoplanetu. Dnes se za exoplanetami honí celé týmy vědců a existují speciální dalekohledy, které nedělají nic jiného, než že objevují planety v jiných hvězdných soustavách. Známe jich už tisíce. Dokonce existují tzv. "superzemě", které jsou mnohem větší než naše planeta, jsou od hvězdy v ideální vzdálenosti a je na nich s velkou pravděpodobností mnohem starší a mnohem vyspělejší civilizace, než je ta naše. 

Dooost dobrý... 

chtěla jsi za hvězdami a teď stárneme v raketě vzpomínek  - tak tenhle řádek je pro mě nej

... .

Dávám TIP.