Tak jsem zas po létech něco napsal... Bez názvu

Objevil ses tady

zmačkanej a ošklivej

a bylo ti to jedno.

A mně taky

protože v tu chvíli

rozkvetla Sibiř

a já věděl,

že už nikdy

nebudu stejnej.

 

Byl jsi

takovej křehkej

klíček pšenice.

Tak jsem tě zalejval.

Hlavně příběhama.

A tys rostl a mohutněl.

Prvotina psaná rukou

šílenýho spisovatele.

 

Možná proto

tolik mluvíš,

a ne vždycky pravdu.

Ale není to

lež.

Je to dinosaurus

se dvěma kulomety

namísto rukou.

Je to drsnej superhrdina

s kytarou na zádech,

ďábelským pohledem

a dobrým srdcem.

Je to 

pohádka.

 

Je to Atlantida

co se vzedme

ze dna oceánu,

když

se na mě usměješ a řekneš:

Mám tě rád,

tatínku.

 

Záříš

jako bys snědl

celou oblohu

posetou hvězdama.

A já

nemůžu šlápnout vedle,

protože díky tobě

vidím na cestu.

 

Vím,

že tenhle čas

se jednou naplní.

Nejspíš v okamžiku

kdy mě poprosíš

o drobný

na pivo.

 

Jasně,že sklopím hlavu,

a začnu

prohledávat peněženku.

Ale když to dobře dopadne,

zadržíš mou ruku

a zeptáš se:

Nechceš jít se mnou?

 

A já řeknu: Ne.

 

Tobě se uleví.

Mně taky.

A tak to bude správně.

---