Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSvítání
Výběr: Print, hermit, Lyryk
18. 06. 2002
14
0
3601
Autor
Elyanne
Roztichlo se mi do kapek,
že život stoupá zlatou mlhou.
Pod vlnou ranních jehňátek,
na patře slabou lípy stopu,
mandlovou vůní vzlínám k stropu
Mlha se stala samodruhou.
Gastarbajtr
20. 06. 2002
dyž ty tvý věcičky jsou takový chutný až chutnivý na voko i na patro... asociační zkratky tohohle typu mi sedí*
slinosbíhající chutniviny tvejch asociačních zkratek mi sednou jak oliva na špičku jazyka...*
Inu, je to tak, jak říká Rivka,
dnes na sebe nemáme štěstí...
Prostě jsem se s touhle básničkou minula.
Tedy, spíše si ji vykládám zcela jinak a, zdá se, zcela chybně...
|||-_-|||
Možná mám dnes jen zapšklou náladu... ;o) ???
Ale...
Roztichlo se mi do kapek mi nedává žádnu asociaci
(mlhu ani smog a kouř lokálů nevnímám jako kapky...)
Vlna ranních jehňátek se mi zdá sice príma, ale ne zde, básnička mne (v mých představách a vybavených souvislostech) hodila do unavené ztichlé místnosti ranního baru či klubu po „tahu“.
Tedy naducané (vlnaté, chundelaté, kučeravé...) mráčky beránky nevidím. Jen samodruhou mlhu> spojenou z kouře a ranního oparu...
Tedy tři poslední řádky ANO...
Promiň, můžeš-li... Zlá |||-_-||| Pet.
Promiň, můžeš-li... Zlá |||-_-||| Pet.
Pod poklopem marně kopem...
textíček byl nepochopen!
Do slov nebyl vtělený
pro mne Zelen Velený...
Unikl mi v mlze sud
vnímání snad ztrácím pud?
:o)
Šílená ░▒▓-_-▓▒░ Petula
Člověče, Petulo, my na sebe dneska fakt nemáme štěstí:)))) Nesouhlasím!:c)) (Tak jako vždycky, velmi v dobrém:)) )
Roztichnout se do kapek vnímám jako neologický protiklad k "rozkřiknout se", čili (vyjdeme-li z původního významu) rozptýlit ticho... Musím říct, že jakkoliv mi ta slova úplně nejlíp nezní, musím převelice ocenit naprosto dokonalou metaforu, už proto, že neotřelou (a, pěkně prosím, to je v oblasti "mlha-déšť" velmi složité:) ). Navíc je v ní nádherné napětí, protože ticho kapek je tichem-netichem; + se ještě připojuje další možný okruh významů z "rozstříknout se do kapek" (díky tomu "mi"), no prostě, NO PROSTĚ...!
Úctu autorce přikládám, růžovou mašlí převázanou:)
Pěkný den:)
Teď je ještě otázka, jestli nejsem ve svém nadšení úplně pomýlená:))) Spletla jsem se s tím hodnocením ("hodnocením")?
Tyhle Elyanniny vinařské poetinky jsou moc zajímavé a tato se mi velmi líbí, od prvních slov cítím chuť vína na patře
Samotný verš - roztichlo se mi do kapek, že život stoupá zlatou mlhou - chápu - jako nalezení radosti života v tichém doušku bílého vína, v tom zlatavém okamžiku prvního doušku vinaře.
Spíše mi unika poslední verš, protože nevím, co znamená být "samodruhý". Obecně.
Carodej: Samodruhá... ještě kohosi druhého, než sebe, v sobě nosí... Díky.
Petulo, asi takhle:
...Opíjím se, když ve chvíli, kdy i ptáci umlkají, došlo mi, že sluneční světlo, které vychází zpoza obzoru, je skutečně svítáním. Na nebi se narodila jehňata mračných beránkům a ovečkám, já zatím zjišťuji, že víno, které piji, je svěží, chutná trochu lipově a voní mandlemi, nadto mě ještě natolik povznáší, jak už to u alkoholu bývá, až se mi zdá, že stoupám. Slunce už se neskrývá za obzorem, ale pouze za cárem mlhy...
Lyrika slouží k popsání nálady, pocitu, který se ovšem tímto tak trošku vytratil...
Rivka: Jak vidíš, je to trošku jinak. Ale každý si nachází svoje. Svůj význam básničky ti nenutím. Nikomu.
Aha, díky:) Jinak mne drásá barva té básně, musel jsem si ji dát do bloku, abych ji mohl přečíst, což asi není dobře.
Ono je tam obojí... (tedy alespoň tak já to...) a právě ta metamorfóza dělá sladko na jazyku:)
Car: No jo... ale představ si nebe téhle barvy a do toho zlatou slunce...
Car: Naopak. Musela bych mít modrý podklad a zlaté písmo. Uf, to by byl teprve děs.... :o)