Chambre separée

Děkuji, Lili! :-)

Vzkaz pro úžasného autora tam výše:

Já hloupá jsem zaměnila mužskou duši Rhodesie rovněž za ženskou...

...nick je fajn. Moje chyba, že ho špatně chápu. To už teď vím.

Tak to se moc omlouvám, Rhodésie. Vzpomínám, že už jsme se o tvém nicku bavili. Jen jsem si to zase popletl, což se dá vysvětli jednak tím ženským rodem, jednak složením zbytku čtenářek, které zřejmě přilákal název. Věřím, že rády zabloudí i na moji novou stránku, kde opět titulek cílí spíše na ně. Obě dílka mají společné to, že vlastně vznikla jako komentíky, aby potěšila či pobavila stejnou autorku z Hané, co jinde projevuje romantické touhy a mívá tam dlouhé  zástupy čtenářů...;-)

Jem drobná korekce - Nejsem milá, ale milý. Při tomhle mém nešťastném nicku se ale takhle plete každý...   :)

U té, co žila s hlavou v oblacích, je takové přání pochopitelné, Petro! ;-)

Vida, nejsem sám, kdo pamatuje moruši u nás, Goro! Bohužel, ty keře v parku vymýtili...:-)

Děkuji, milá Rhodésie, za tvé varování. Shořím-li, povstanu zas jak bájný Fénix ze svého popela. ;-)

Andrejko, listy moruše jsem nežvýkal. Ale jako kluk jsem ochutnal plody. V blízkém parku rostl v houští keř moruše. :-D

Listy moruše, Andreino, asi nic moc, ale plody jsou lahodné, my jednu měli u dědy a babičky na dvoře. Donesl a zasadil ji po první světové pradědeček, šel  jako vysloužilý voják pěšky domů z Itálie, kde rostly...

Tohle mě fakt bavilo.

Hlavně ta pasáž o dobyvateli a lovené zvěři - to fakt SEDÍ...   :)

No a závěr - zažeh jsi plaínky v nichž se chceš hřát - tak to je PARÁDA!!!

Jen mě napadá - Pozor, oheň je dobrý přítel, ale zlý pán...   :) 

Mirku, psát u Tebe, že se mi verše líbí je již holou zbytečností. Jen si nejsem moc jistá tou chutí moruší. Zkoušel jsi někdy žvýkat listy moruše?