Žena, moře a Mary - Útěk XIII.

Útěk

 (srpen 2006)

XIII.

Kromě tlumeného osvětlení můstku používaného při noční službě byla Mary ponořena do hlubokého spánku. Trpím pod policejní knutou a oni klidně chrápou, zamračila se, když přebíhaly s Lintang lávku na palubu. Vtrhla na můstek, kde vyděsila dřímajícího Zrzouna.

„Jsou všichni na palubě?“ vypálila ode dveří v této chvíli nejdůležitější otázku.

„Všichni spěj,“ vyhrkl a zřejmě chtěl pokračovat také otázkou, ale nedostal šanci.

„Vyplouváme, okamžitě! Odvaž Mary a vytáhni lávku. Musíš to zvládnout sám, hodně spěchám.“

Víc říkat nemusela. Vyběhl na přední palubu, odkud přeskočil na molo, aby uvolnil vyvazovací lano z pacholete. Následoval návrat na loď, kde předvedl silácký výkon. Popadl zábradlí pětimetrové lávky, jak přes pant na hraně paluby ji zvedl z mola a opřel o zadní nástavbu. Potom přeběhl na záď, odkud opět přeskočil na molo. Uvolnil zadní vyvazovací lano, ale tím nebyl hotov. Kolegyně spěchala a došlo mu proč. Musí udržet lano, dokud Prcek neotočí loď do polohy, odkud může vyrazit na plný plyn mezi kolosy kotvící po obou stranách.

Jakmile opustil můstek, zapnula žhavení motorů, a než dopadlo přední lano na hladinu, již mačkala páčky startérů. Správně měla počkat minimálně minutu, než naběhnou generátory na plný výkon a dodají turbínám v kýlu lodi dostatek energie pro boční pohyb. Šedesát vteřin však považovala v této situaci za ztrátu času. Zapnula proto pouze přední turbínu v naději, že jističe nevyhoří. To by ji Pumpička nepochválil.

Šéf to měl ze své kajuty nejblíž, proto dorazil na můstek jako první. V rozespalosti byl zřejmě přesvědčený, že hlídkujícímu Zrzounovi přeskočilo nebo mu někdo krade spící Mary. Když viděl u kormidelního kola stát nejmladšího člena posádky, zůstal stát ve dveřích s pusou dokořán.

Loď dokončila obrat do bodu, kdy se otvor v pažení levoboku pro vyvazovací lano kryl s hranou zádě kolosu kotvícího před nimi. Ťukla na tlačítko sirény, což bylo znamení pro Zrzouna k návratu na palubu. Počkala pár vteřin a posunula páku levého motoru nadoraz. Mary nepatřila s pětadvaceti uzly mezi nejrychlejší, ale kromě jiných kladů vynikala slušnou akcelerací. S pokleslou zádí a zdviženou přídí minula o pouhých dvacet centimetrů záď nákladní lodě. Přidala plyn i druhému motoru a po padesáti metrech měli plnou rychlost.

„Prcku, kde ses tu vzala?“ počkal šéf s otázkou, dokud nedokončila náročný a značně riskantní manévr.

 „Zdrhla jsem z basy,“ informovala o důvodu své přítomnosti na palubě a mrkla na hodinky, „jestli to ještě neprasklo, stane se tak za necelou čtvrthodinku. Ráda bych byla od Singapuru, co nejdál.“

„Jo, a proto chceš přilákat pozornost všech pobřežních hlídek, co se poflakujou v okolí. Koukej zvolnit.“

Aby nedocházelo k neštěstím, jsou stanovena pravidla o pohybu lodí v přístavech. Liší se podle charakteru, velikosti, vzdálenosti rejdy a výtlaku plavidel, která mohou přijmout. U těch největších, mezi něž patří i singapurský, je povinností zakotvit na rejdě. Správa přístavu pošle lodivoda nebo u obřích lodí remorkéry, které je bezpečně dopraví k molu. Samostatná plavba je zakázána. 

Maminka a šéf mají vždy pravdu, proto maminka velí posádce doma nebo kapitán na lodi. Ubrala na tři uzly, což bývá obvyklá rychlost při pohybu po přístavu. Bude mnohem bezpečnější vyploužit se mimo rejdu než přilákat rychlou plavbou nežádoucí pozornost.

Během manévrů dorazila na můstek celá posádka, kterou opuštění místa u mola zvedlo z postelí. Radost z toho neměla, ale bylo jasné, že tentokrát se z vypravování nevykroutí několika větami. Šéf postavil ke kormidlu Plešouna a po vítacím objímání s kolegy došlo na otázky.

„Prcku, jsem rád, že si opustila policejní pohostinství. Než vyklopíš podrobný hlášení, co všechno si provedla, chci odpověď na tři otázky. Kdo je tohle,“ kývl hlavou na Lintang, krčící se v koutku můstku, vyděšená z přemíry hlučných mužů kolem, „kdo přišel při útěku k úhoně, a co všechno ještě padlo za oběť tvýmu řádění? Viděl jsem na stanici jen rozflákanou židli s klávesnicí.“

„Ty si tam byl? Proč sis nevydupal aspoň návštěvu?“ vykulila oči a v hlase zazněla nepřehlédnutelná výčitka.

„Ptám se já!“ uvedl ji do obrazu, kdo je šéf.

„To je jak u policajtů, otázky a žádná odpověď,“ neodpustila si, ale hned pokračovala, „jmenuje se Lintang a je z Palawanu. Musela jsem slíbit, že ji dopravíme domů, jinak bych nemohla zdrhnout. Mimo židli a klávesnici jsem nic nerozbila a nikomu neublížila. Stačí?“

„Odkud z Palawanu?“ ozval se od kormidla Plešoun.

„Rio Tuba nebo tak nějak. Krys říkala, že domů trefí, ale problém je, že kromě nějaký divný hatmatilky jinou řečí nemluví.“

„Kdo je Krys?“ zajímalo tentokrát Pumpičku.

„Dost,“ zarazil je šéf, „takhle bysme se nikam nedostali. Plešoune, protáhni Mary Singapurským průlivem a naber kurs na Pemangkat na Borneu. Za šest hodin tě vystřídá Prcek, za mřížemi si odpočinula dost. Kdyby se něco dělo kolem, pípni nám do jídelny. Ostatní odchod.“

Kam, to bylo jasné, protože si nikdo nechtěl nechat ujít vyprávění o pobytu ve vazbě a útěku. Dobře odhadla, že jsou rozhodnuti nenechat se odbýt pár větami. Všechny překvapil šéf, když před odchodem z můstku pohladil Lintang po vlasech a obdařil ji úsměvem. Počítali, že bude naštvaný kvůli zajížďce na Palawan.

Snažila se zkrátit popis doby od pátečního večera na minimum, ale stejně vyšel na půl hodiny. Když skončila, nařídil šéf Ichtylovi prohlédnout Lintang, Zrzounovi přinést notebook a mapu Suluského moře s okolními ostrovy. Čočka dostal za úkol připravit kolegyni a dívce něco k jídlu.

V prvním bodu však nastaly neočekávané komplikace. Ichtyl vzal dívku za ruku, aby ji odvedl na ošetřovnu, ale neuspěl. Nepomohla konejšivá slova, jimž stejně nerozuměla, ani pokus o vysvětlení gesty, že z doktora nemusí mít strach. Vytrhla se, popadla Prcka oběma rukama za paži a přitiskla se k ní, přitom cosi mumlala neznámou řečí.

Noc přinášela posádce samé překvapení. Nejprve návrat ztracené kolegyně, ještě na můstku neočekávaná reakce kapitána na mladičkou pasažérku, ale co následovalo vyrazilo dech všem. Šéf si před dívku klekl, aby měli hlavy na stejné úrovni, jemně ji za ramena otočil k sobě a k údivu všech spustil stejnou hatmatilkou, jakou mluvila ona. Znělo to hodně trhaně, jak zřejmě hledal slova, evidentně mu však rozuměla. Několikrát cosi krátce odpověděla, což doplnila vrtěním, či kývnutím hlavy. Než vstal, pohladil ji po tváři a přidal úsměv. Takovou míru něžnosti, jaká z gest vyzařovala, nikdo u nadřízeného ještě neviděl.

„Prcku, postaráš se o ni, až do předání rodičům,“ sdělil, když opět vstal, „musela zažít hrozný věci a mužů se bude možná nadosmrti bát. Takže změna, o kormidlo se postaráme s Plešounem. Potvrdila, že je z Rio Tuba, kde maj i přístav a nějakou továrnu, takže snad bude na mapě. Jen o prohlídce nechce ani slyšet.“

„Tohle bude asi důvod,“ natáhla dívce paže a ukázala vpichy, „cpali do ní drogy, a dokud nezblbla možná tvrdili, že jde o očkování. Asi byste si měli jít zas zalehnout. My se s Lintang najíme a půjdem taky.“

- pokračování -