Velantýnský masakr

SV Valentýn seděl sám, před PC tabletem čtrnáctého dne středečního, měsíce února. Děravou střechou mu pršelo na hlavu, ale již uvyklý, nechal si na hlavě vypršeti roztomilou plešku. Brouzdaje internetem patřil na den zamilovaných, kteří mu ze všech zákoutí sítě přáli k jeho svátku. I přes tento obveselující fakt, tvářiv se chmurně, létali mu vzpomínky na jeho dávnou, tragickou lásku. Sklíčeně se kousl do rtu a z chmurného výrazu, přešel k trudnomyslnosti na Velantýnu.

Kdysi dávno, když byl ještě mlád, měl opět jeden z jeho nemožně zamilovaných svátků z poloviny února, kdy mu ti příšerní zamilovaní přáli nějaké hrůzy života.

I vyšel ven, jasnou myslí si vzpomínaje, jako by to bylo dnes, (nebo jakýkoli jiný den,) pouze v župánku a bačkůrkách, zašněrován jen toliko, aby nebudil pohoršení veřejných orgánů pro pořádek k tabákovému obchůdku, jelikož kdesi v pochybných, neověřených bulvárnovinách se pročetl, že právě kuřáci již po jedné cigaretě (a 30. letech) umírají příšernou smrtí, i to ho naplnilo konečnou radostí.

Ovšem ve zmíněném tabáku na něj již byla připravena osidla ženství - Velantýna, asi 80. letá slečna v rozpuku mládí, dosud neokusila muže a proto, když přes dioptrické brýle, ráže 18 spatřila prvně v životě SV Valentýna, střelhbitě se do něho zamilovala a podala na místě žádost o ruku. Chmurný SV Valentýn byl toliko zaskočen, že mu z pravé ruky vypadla šrajtofle s obnosem asi deseti milionů národní měny a v nastalém šoku se zmohl pouze na "...no", což bylo k tomu i nedoslýchavou Velantýnou vyhodnoceno jako 'ano'.

SV Valentýn se však k věci postavil jako pravý muž obdařen "mladou" láskou a po čtyřech hodinách hledání Velantýny ji v den svatební na jedné z mnoha městských radnic konečně našel. Velantýna totiž měla i vrozenou nenávist k jakékoli technice a proto ji nebylo možno jakkoli kontaktovati. Po svatbě se SV Valentýn v hrůze z blížící se noci ožral jako doga a tak jeho mysl byla ušetřena detailů Velantýny. Leč po devíti měsících se ukázalo, že Velantýna byla aspoň v tu svatební noc plodná natolik, aby za devět měsíců se jim narodila, sice ne příliš pohledná, ale za to siamská dvojčátka Velan a Valena.

Naštěstí SV Valentýn s Velantýnou žili v moderním a pokrokovém státu a Velana se úspěšně, chirurgicky povedlo od Valeny oddělit. Později tato skutečnost měla ten vliv, že z Velana se stal právník a z Valeny statistička, ale nepředbíhejme. 

Manželství vypadalo na povrchu zcela šťastné, ač Velantýna občas netrefila domů a jindy zapomněla kdo je, vypadalo to, že ubíhá jeden slunečný den za druhým, leč Velan a Valena byly plodem ďábla, neb Velantýna nikdy na plodnost netrpěla a proto se ve chvilce slabosti, omýlkem rozhodla upsati svou duši ďáblu. No a jak to tak bývá, dle tradice, do roka a do dne si pro Velantýnu ďábel přišel, a ač ho považovala v omylu za pošťáka, nezvonil dvakrát a ráčil ji odnésti do chřtánů pekelných. Velan rychle dostudoval právníka a Valena statističku, aby co nejdřív vypadli z domu, jež byl stále cítiti po síře smradem pekelným, neb SV Valentýn zásadně se v truchlení k úklidu neujímal.

Od toho dne opět nevycházel mezi sousedský lid a zbyli SV Valentýnovi jen jeho zbožňující fanoušci, kteří si na něj vzpomněli, jen v ten jediný den čtrnáctý, měsíce února.