Anima 2

Zrovna se mi o Tobě zdálo
Jestli to byl spánek
Probudilo mě uvedomění, že jsem
Dostal jedinou šanci stát se v téhle
Inkarnaci Člověkem.
Bylas jí
Ale tu jsem prosral.

Je mi strasne lito
Že jsem Tě tak moc zklamal

Pil jsem tvoje slzy,
Nedovolil Ti udělat si jizvu a
Ukradl ji pro sebe.
Tak na Tebe mám aspoň vzpomínku
Někdy jsem nucen zalhat o ní zvědavcům
To abych nebyl za magora
A poskvrním tím památku.

A nejvíc ze všeho mě mrzí
Ze jsem Tě neviděl dospívat v ženu 
Vedle sebe,
Ba ani sám nedospěl.

Na hodinách bylo
0:00
Už nikdy neusnu.
Kolik myšlenek jsem musel za tá léta sledovat ve tmě čtecího zařízení stropu?
Budil mě skřípot vlastních zubů


Pojistka cvakla
Odpočet Časomíry začal.
Jo, pořád stejný sklony k tragédii
Bez divaků.
Nikdy se to nedovíš.

Tak s kym to mluvím?
0:49
0:50
Stejně už to nejsi ty
0:55

Zbavit se tíhy uvědomění sebe sama.