Láska

„Kdyby ses tak nikdy nenarodila,“

rozeznělo se Máji mozkem,

„nebo ses prostě jen tak vypařila.“

Maminky slova hrály symfonii,

že nikdo nestíhal sledovat tóny.

Oheň vnitru způsobovaly ony.

„Maminko já si nevybrala, že přijdu na svět,

klidně bych to vzala zpět.“

Táta sedí v rohu a nic neříká.

Kolem něho armageddon a on píše na počítači „a, b, c“.

Maminka dál chrlila slova,

ale Máji mozek ty tóny nestíhal sledovat.

Přesto ale ty tóny zněly

A strašnou sílu měly.

Šla se schovat k dědečkovi.

„Když mi dáš ruku sem a sem, dostaneš, po čem toužíš“

„Lásku?“

„Ano, a ještě více,

když mi dáš pusu na líce“

„Co mi ještě můžeš dát?

Udělám cokoliv“

„Bude to něco stát ačkoliv“

„Cena není důležitá“

„Lehni si zde a koukej, jak se houpá,

zatímco se koupáš.“

„Lásku si musím zasloužit, že Apolenko?“

„Jsou mi jen 3 roky,

ale pár prstíků uvnitř

nikoho nezabilo víš?“

„I když to bolí?“

„Tím spíš.

„Čím víc to bolí, tím tě má víc rád.“

„Tak to mu musím dát.“

Šárka zuří.

To snad není pravda!

Děda je prase!

Co po bezbranných se pase.

„Já vás budu milovat Apolenko a Májo vždycky!“

„Dobře, tak my ohneme hřbet

a bude to hned!“

„Já nic takového nechci!

Nemusíte mi nic dávat,

nebudu nic očekávat!

Vždy vás budu milovat!"

Šárka zlobu v sobě má,

Vypouští ji dál.

Má však z matky strach.

Odvážně postaví se jí

Ve sklepě zavřená brečí později.

Činu, avšak nelituje.

Ve sklepě zrcadlo je

Pozornost její přitahuje.

Ostatní by viděli jen Šárku.

Ona však vidí všechny ostatní,

které chrání a oni chrání ji.

Jednou se z toho sklepa dostanou,

ukážou se světu

jako odvetu.