Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTD - Gracias Panama
Autor
supizmus
Cestování je život
Moje druhá cesta, a zatím poslední, cesta za hranice Evropy, byla v lednu 2019 na Světové dny mládeže do Panamy. A hned záhy se cestovní zážitek začal měnit v postupné ochutnávání Ráje. Byli jsme přijati velmi vřele, s otevřenými srdci místního obyvatelstva. Naše přátelství s domácími Panamci i s poutníky z dalších zemí se den za dnem prohlubovalo na pozadí každodenního duchovního i odpočinkového programu. To vše jazykové bariéře navzdory.
To Nebe člověk zakoušel hned v několika rovinách. Jednak nikdo neřešil ničí minulost, chyby, slabosti - zažívali jsme v očích ostatních radost z naší přítomnosti. Podobně jsme se my radovali z nich. Spolu s lidmi ze všech kontinentů, všech možných světových jazyků, kultur a ras jsme chválili Boha (to bylo tomu Nebi až moc podobné) a bylo nám společně dobře.
Tak takhle to, dobrý Bože, jednou bude vypadat u Tebe v Nebi (s výjimkou právě té jazykové bariéry, všudypřítomné policie a dlouhých front na jídlo)?
Srdce Panamců i ostatních poutníků mi tak pootevřelo dveře od Božího Království. A tak už tuším, že spíš motto dnešních textů: "Cestování je život", platí, že život je pouť. A není až tak důležité, jak dlouhá ta pouť je, ale hlavně, aby se neminula cílem. Tím je Nebeské Království, jehož demoverzi jsem před pěti lety na pomezí Severní a Jižní Ameriky zakusil.
Highlighty ze závěrečné vigilie. V čase 1:02 mě tam, coby křepčícího s o. Jendou (já su ten černý, on ten bílý), můžete vidět. Mimochodem, ty přechody z cesty unavených poutníků, do tance radosti a následně do ticha modlitby jsou famózní. Na místě z nich šla až husina.
14 názorů
jací nevěrící Zeé? i ten kdo si myslí, že nic dále není je věřící toho, že nic dále není, je pouze rozdíl, zda je onen věřící ve struktuře Vatikánského patronátu např., nebo zda například chodí sám k určitému stromu, oba jsou věřící, neboť vše je energií a tedy vše (jelikož energie nese informací) je informací, tudíž nevěřící neexistuje, to není fyzicky možné.
ostatně dost pochybuju že po smrti mají církevní struktury na zemřelého jakýkoli vliv a že každý ja pak najednou jaksi sám za sebe, aniž by se mohl za cokoli schovávat, jako třeba církev, naboženství, apod.
Zeanddrich E.
před 5 měsíci.... .
Jj; Lído, víra se nedá (neměla by se) vnucovat; je ovšem vhodné svému okolí předkládat fakta (nejen kvůli soucitu s tzv. nevěřícími, ale i proto, že zlepšujeme tím i společnou tzv. karmu národa, ..., Evropy, lidstva... :) )
(Aneb - (nejen) Pro ty, co to tady vedou, by tzv. selský rozum měl býti nápovědou.. :):) )
Díky všem za přečtení i reakce. Film Spotlight jsem bohužel neviděl.
Janino, připadalo-li Ti to jako reklama, pak viz, že zaplacením "Supiumus premium" k článku dostaneš i fotografie! :-)
Souhlasím s Jamardi, život je vlastně cesta, pouť a tvoje cesta vedla i přes Panamu. Mám ráda na tvých textech jakýsi klid a pokoj, který z nich vyzařuje a taky, že se ke své víře přiznáváš, ale nevnucuješ. Jsem si věřící jinak, než ty, po svém, moc o tom s nikým nemluvím, ale tvoje řádky mě oslovují ....
supi, viděl jsi film Spotlight, natočený podle skutečnosti? Od té doby co jsem ho viděl bojuju sám se sebou.
Poznala jsem tě v oné minutě, to jsi byl ještě v mnišském...
Díky za příspěvek, muselo to tam být ohromné.
Tak to mi přišlo jako reklama, od začátku až do konce. A reklam já se děsím.
I mě při čtení vlastně lehce ožužlávala ( bohudíky ne přímo hryzala) závist. (smajlík mírně středoamerického typu)
Lepší je se takto setkávat než nesetkávat. Pokud bereš cestování jako životní pouť, pak cestuje každý.
Ano: Život je pouť!
Hezky jsi to napsal! A... Nemá se to ale tak trochu Ti tento cestovatelský zážitek závidím... ;)