Čerstvé zprávy

Pěkná hřbitovní série. (Líbí se mi jména bez pozlátka)

Phil,

tenhle soused měl družku. Když se to s ním horšilo, nějak ho přemluvila, aby si ji vzal. Chalupa, kde bydleli, byla původně velký statek a oni pořád měli jakési zbytky hospodářství. Už žádné krávy, jen ovce, kozy, slepice a králíky. I kolem toho je ale spousta práce a tak manželka nakonec přecejen za  svou mnohaletou dřinu něco dostala, když stavení a pozemky prodala.

snakeu,

díky za chválu. Mně se ale zdá, že se ke klišé uchyluji dost často. Jednak se umne neustále opakuje inspirace typicky japonskými náměty (strašáci, motýli, měsíc, kočky a hlavně hřbitovy...), jednak píšu vlastně totéž haiku několikrát jinými slovy.

Asi nejvíc nových haiku mám o hřbitovech, ale bojím se to vkládat, protože lidi se raději baví, než aby přemýšleli o smrti. Jedna malá série na ukázku:

Jména

A jméno mizí -

Od hvězdičky ke křížku

se posouvá mech

Jména už v listí,

pod Dvidovou hvězdou

výhon břečťanu

Skácený pomník -

Na jména bez pozlátka

padá z kříže rez

Chlapi umírají na rakovinu prostaty ve většině případů proto, že že nikoho nemají. 

O to právě jde, já vím, že mnoho tvých textů je autentických, vím, že víš, jakým způsobem se do haiku pustit a z textů je to znát. Jsou přirozené, uvěřitelné, ale zároveň objevné. Vyhýbáš se klišé a velkým motivům a držíš svá haiku "při zemi", což je podle mě velmi dobrý přístup.

Phil,

mě taky vždycky dost udivovalo to katolické pořekadlo "koho Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje".

Realita je ale taková, že můj soused, chlap, ale taky klepař, umřel v šedesáti na rakovinu prostaty jen co odešel do důchodu. Ta paní "za záclonou" se dožila devadesáti let, měla tři děti, deset vnoučat a nejmíň pětadvacet pravnoučat.

snakeu,

bavili jsme se spolu o autenticitě... Dvě klepny na rohu jsou autentické. Jedna už umřela, ale druhá ještě žije a baví se na stejném rohu jen s jinými lidmi. A ta záclona je tak autentická, že si ji budu pamatovat do konce života.

Rhodesie,

souhlasím, že někteří muži mohou obecní (nebo i městské) drbny trumfnout. Měli jsme i jednoho takového souseda. Moc rád si vyměňoval poznatky s onou paní za záclonou, což těm dvěma ovšem nebránilo v tom, aby se vzájemně pomlouvali. Svět někdy bývá dost složitý.

Trojorte,

klepny rády klepou (třeba řízky na nedělní oběd) a drbny zase rády drbou (třeba psa za uchem). Všichni máme dobré i špatné vlastnosti.

Janino,

manžel té paní za záclonou (oba už jso mrtví, dej jim pánbu nebe) skutečně jednomu sousedovi život zachránil. Soused, opilec, se vracel v zimě z hospody s kolem a usnul před domem "se záclonou". Kdyby ho nevzbudili a neodvedli domů, do rána by byl dozajista tuhý, protože byl docela silný mráz.

Jam,

z té tvé sousedky by byla dobrá bytná nebo "domovní důvěrnice". Skoro lepší než hlídací pes.

Tyhle nechce nikdo. Proto jsou zlé. Kdysi jsem plakala. Zemřelo mi pod rukama narozenén tele. Pořád pilo mlezivo z láhve a najednou to všechno teklo ven a bylo mrtvé. Byla to moment. Zeptala se pobožné sousedky, proč umírají. Ti, co je máme rádi. Pracovala tam se mnou. A ona mi řekla, že Bůh si k sobě bere ty, co je má rád. Zarazila jsem se. Měla bych chtít, aby nás rád neměl?

Nejpovedenější mi přijde první, ale například i poslední je zajímavé.*

Jakožto původem vesničan mám s dámami tohoto typu bohaté zkušenosti.

Ve městě jsem zjistil, že někteří muži je dokážou i překonat...

to by jednoho kleplo

Jo jo, zvědavé sousedky mnohdy i zachraňujou životy!

(Ale nemusí být pokaždé drbny.)

a když se zjevil někdo neznámej, tak ho prolustrovala :)

Jamardi  - možná uzitečnej hlídač :)

Líbí se mi.

Měla jsem jednu sousedku, ta se nedívala oknem, protože to bylo ve vyšším patře, ale poslouchala za dveřmi a když přijel výtah, vykoukla, aby viděla, kdo přijel, protože kukátkem to neviděla. Bylo to zvláštní, ale dobré proti zlodějům. :)

gabi,

díky. Jistě máme každá své bohaté zkušenosti...

Skvelé! 

Tak je v Nových dílech (Sousedská) ;) Mám dojem, jako bychom měly stejnou sousedku!

Poetko,

jsem ráda, že se líbí  i miniaturky na takovéhle poněkud nepříjemné téma.

Abakusko,

sólo drbnu si tak nějak neumím představit. Ta prsatá dáma, o které píšeš byla spíš jen velmi zvědavá "paní důležitá".

Já jsem se většinou ocitala na konci klepařského řetězce:  a představte si, že ta a ta o vás říkala to a to! Věřila byste tomu?

Janino,

jsem zvědavá.

Jj, líbí,  líbí...

Ja som stretávala jednu drbnu  s  vyloženým poprsím na parapete a musela som ju pozdraviť, inak bol oheň na streche. A raz tá drbna bola na druhej strane ulice, v inom okne a  ja som zrazu nevedela, či mám pozdraviť. Mimochodom bola to sólo drbna - vždy sama.

Tak to za chvíli vyhrabu z šuplíku jednu sousedku speciálně pro tebe ;) i když, možná ji už znáš...

Janino,

drbny mi ležely v žaludku už od mládí. Zvláště jedna sousedka. Kdykoli jsem vyšla z naší branky na ulici, mohla jsem si být jistá, že sousedka stojí za záclonou a sleduje v kolik jdu pryč, co mám na sobě atd. A co teprv když za mnou přijela nějaká návštěva!  To pak tryskalo na druhý den na rohu hodně páry od úst! 

dadí, díky.

Fajn postřehy.

Pavouček chodí drbat na síť ;)

první dvě :)