Petr Šesták - Vyhoření

Jsem vinen: přestože se rád pohoršuji nad stavem životního prostředí a dokážu naprojektovat uliční profil s ohledem na každého účastníka dopravy (zbude i na strom), svůj černý ford focus mk3 rok 2016 parkuji vprostřed naší historické čtvrti zpravidla tak, že znemožní plynulou obousměrnou dopravu. Když prší, jedu do práce autem, přestože mám roční tramvajenku. A těch 30 minut, o kterých si můžu přispat, je v daný okamžik důležitější než vyhořelý kus lesa v důsledku globálního oteplení. Toto vše píši, aby bylo jasné, že v případě nového minirománu Petra Šestáka můžu trpět lehkou, no, vlastně docela zásadní zaujatostí.

Leitmotivem útlého minirománu s mnohoznačným názvem Vyhoření je totiž agresivní automobilismus s automobily ve své podstatě. Auta pro hlavního hrdinu, kurýra, který se mezi plechovými krabicemi proplétá, aby vám přivezl večerní jídlo, představují nejen překážku v jeho každodenní otročině, ale především vítaný cíl nadávek a urážek. A že jich je. Proud invektiv se stéká do litanické obžaloby přesahující hranici jízdních pruhů a postupně zachvacuje nejen okolní účastníky provozu, ale i platformu, pro kterou kurýr jezdí, zákazníky, jimž dováží jídlo, a nakonec i samotné město, v němž žije. Směřování je jasné a násilí konce nevyhnutelné.

Pro plamenný zápal, s kterým je obžaloba vedena, hovoří Petr Šesták o svém románu také jako o formě pamfletu. A skutečně: jazyk je vybroušený a tempo neúprosné. Nenávist, rychlá radikální řešení a výzvy k akci se protáčí rychleji než pedály kurýrova kola. Vzniká tak pohlcující literární tvar, který pro mnohé bude představovat hlavní tažnou sílu. Zároveň se ale rozeznívá první výrazná disonance. Pamflet je totiž jedna z mála literárních forem, která musí scelit mezeru mezi dílem a jeho autorem. Marinetti splývá s fašismem, Marx přijímá úděl revoluce, mého oblíbeného Célina raději nezmiňuji. Pomoci si můžeme i modernějšími žalobci. Eduard Louis i Ben Lerner čerpají sílu z autobiografičnosti psaní. Fakta vzbouřeného života jsou totiž stejně nepopiratelná jako literární, a proto je nelze oddělovat. Ve Vyhoření je však pamfletická složka rozostřena fikční podstatou románu. Nikdy si nemůžeme být jisti, kdy promlouvá upřímný vztek a kdy potměšilá literárnost. Krom pamfletu, doplňuje Šesták označení alegorie. Ví proč.

V postmoderním nejednoznačnosti se však ohlazují estetické hrany. Provokativní nenávist vůči automobilismu se zacyklí, unaví a pobouří nanejvýš pár senilních strejců z ODS. Do příběhu vstoupí disruptivní perspektivy kurýrových nepřátel, které rozostří vypravěčské ohnisko. Na konci zůstává čirá bezradnost,  kdy kurýr sice překročí svazující společenské normy, ale zároveň jej paralyzuje pohled na dětské svědky přihlížející jeho násilným činům. Jistě, jako v každém správném románu o vzpouře, je i kurýrova revolta odsouzena k nezdaru, ale Šesták zcela pomíjí, že upřímný akt může být transgresivní sám o sobě. Slovy klasika: nelze pouze selhat, je nutné selhat lépe.

Jako výše zmíněný autor citátu si i já při své analýze pomůžu filmovým dílem: Ve francouzské komedii Louis-Michel se hlavní hrdinové z podobných výchozích bodů dopracují k podobně radikálním závěrům. Rozdíl je, že společně se svými režiséry se zbavují strachu z následků. Film končí zdánlivě šokujícím vyvražděním developerovy rodiny, přesto se nestává temným a paralyzujícím. Pouť, kterou hrdinové podstoupí, v nich probudí novou (pohlavní) identitu vrcholící narozením dítěte. To zde představuje nejen konkrétní lidskou bytost, ale především metaforu kontinuity. Ve vyhoření se nic takového neděje, zůstává pouze pachuť morální ambivalentnosti, a nemožnost určit, zda-li kurýrova proměna nevyvěrá více z funkčních předpokladů syžetu než z upřímné touhy proměnit svět.

Paradoxně nejsilněii Šestákův román působí ve skromných chvílích intimnosti. Není asi tvůrčí náhodou, že iniciačním prvkem kurýrovy vzpoury je milostný vztah s ekologicky zaměřenou intelektuálkou. Podobně jako následná vzpoura, je i tento třídně nepřeklenutelný románek předurčen k nezdaru. Kurýr jej však nevzdává. A proto selhává lépe.

Vtipným ukončením tohoto textu by bylo přirovnání Šestákova románu k nějakému autu. Vyhoření je jako v dálce vystavený jaguar, z kterého se při bližším pohledu vyklube laciný bodykit vyhnilé felicie. Ale jednak toto efektní přirovnání dává pouze poloviční smysl, jednak by se jednalo o příliš snadné podlehnutí nejokatějšímu taháku Šestákova díla. Vyhoření je totiž jako exotické jídlo, jehož dovážkou si ozvláštníte prázdný večer. Prvně vás překvapí kreativní kombinace různých koření, ale s posledním soustem už to poněkud připomíná obyčejné KFC. Mrzí vás, že spropitné, které jste kurýrovi vtiskli do dlaně, zatímco jste se vyhýbali jeho pohledu, neodpovídá ani kvalitě jídla, ani mrzké výši vašeho měsíčního výdělku. Ale nebojte, uklidním vás: důležité je, že proběhla finanční transakce, na které vydělala Platforma.

autor: Petr Šesták / vydáno: 2023 / nakladatelství: Host