Patroly hlupáků číhají na tvou chybu, aby se nepřišlo na ty jejich

        Děvčátko se rozplakalo. 
        Jen pro rozbitou panenku. 
        To se lehko řekne jen.
    Copak někdo dokáže rozlišit, která bolest je větší?     
    Dospělý člověk si myslí, že to ví. 
    Jak snadno se škrtá v dětských písemkách.  
    Tomu ty ještě nemůžeš rozumět.

        Vytáhl jsem si z nohy trn. 
        Věděl jsem leccos o bolístkách ještě když jsem si hrával na piráta. 
        Prohraboval hromady o železné neděli, abych nalezl ten nejlepší meč. 
        Co rzi pozřela naše nevinná dětská tělíčka na okružních jízdách časem.
    Ani nevím kolik očkování jsem jako dítě prodělal.
    A bylo-li nějaké proti dračímu kousnutí. 
    Jen si pamatuji, když přišla doktorka se sestrou do školní třídy a zapálily lihový kahan. 
    Jak zavanula jeho vůně, která mi ulpěla v nose až do dnešních dnů. 
    Jak dračí dech.

        Byl jsem chvíli upřímný.
        Ale to nikdy moc dlouho nevydrží. 
        Vždy nám někdo drcne do stolu a my vylijeme kalamář. 
        Další kaňka v knize osudu. 

PS.
        Nemohu za to, že jsem se lekl plyšového medvěda.
        I králík skákající z klobouku mi dokáže pocuchat nervy.
        Pak mi dá někdo ruku na rameno a chce mi rozprávět o důstojném stáří.