Jistojistá jistota

    Muži pili nad hrobem čerstvého nebožtíka rum a děti jukaly přes zeď na lopaty, které se blýskaly v měsíčním světle.
    „Třeba je na některé maso,“ řeklo jedno z dětí.
    „Já bych jednu ukradl.“
    „Já klidně dvě.“
    „Já už budu muset domů,“ řekl další kluk v řadě na hřbitovní zdi. 
    „Za chvíli budou opilý a usnou.“
    „To si jenom myslíš. Tyhle nejsou jako tvůj táta.“

    „Líbí se mi jak jsme plní chodníků. Jsme jako duše v kuchyňském nádobí,“ řekl jeden z hrobníků. 
        „Ježíši buď už zticha!“
    „Nejsem Ježíš, takže nemusím být zticha.“

        „Kucí to vypadá na dlouho,“ řekl chlapec na hřbitovní zdi, co chtěl jít domů.
        „A co sem zajít brzo ráno?“
        „Našim by to bylo divný.“ 
        „Z tebe ty vole nikdy zloděj nebude.“

        „Dneska bude pěknej mráz. Tak do toho! Vezmi si mokrý prostěradlo a sedni si pod něj nahej a pokus se ho usušit,“ řekl jeden z hrobníků. 
        „Já jenom říkal, že jsou chlapi, co to umí.“
        „A já bych to chtěl vidět na vlastní oči. Neslibuju, že uvěřím. No, když umrzneš, tak to jo. To uvěřím.“

        „Tohle fakt vidět nemusím,“ řekl chlapec, co už bez toho chtěl jít domů.
        „Jen upaluj ty vole, aby ti doma někdo nezased skákací míč!“
        „Tedy já na nahý chlapy taky nejsem,“ řekl další z kluků.
        „Jo. Jste jen podělaný pozouni, co hledaji výmluvu.“ 

    „Všiml jsem si, že tam spí někdo zahrabanej v listí,“ řekl jeden z hrobníků. „Mohl bejt mrtvej,“ zaduněl nastavovaně hrubým kašlem, až se to vzneslo hodně do noci a světýlka očí nad zdí zmizela.
    „Ale jestli nebyl, tak proč bych ho budil. Říkám si, esli je mrtvej, tak už mu nepomůžu a mrtvýmu nic neuteče.“
    „A nakonec skončí tady s náma,“ pokýval hlavou druhý hrobník.
     „My jsme jistota.“

    „Jistota je jistota,“ říkal zadýchaně jeden z kluků.
    „No je fakt, že nikdo neví, co se těm lidem vod lopat urodí v hlavě.“
    „Táta říkal...“
    „Svýho fotra sem netahej. Ten je jako voni.“
    „Tys ho viděl někdy z lopatou?“
    „To nikdo. Můj táta říkal, že ten tvůj se bojí práce, jak čert kříže.“
    „Takže...“
    „Proč jste utekly?“ usekl hádku třetí kluk.
    „A proč ty?“ zeptali se ti dva současně.
    „Je to nakažlivý.“
    „Dyť to říkám. Jistota je jistota.“

        „No. Jistota je jistota,“ řekl jeden z hrobníku. 
        Uvelebil si v dlaních láhev pálenky než usedl nahý pod mokré prostěradlo.