Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa břehu
Autor
Jednapoetka
S hladinou hraje si
kapr i bolen
snažím se nevnímat
bolesti kolen
už zase prší
tak kde tu maj střechu
kapky do hlavy buší
to ji mám z plechu?!
už mě to nebaví
pořád je zima
každej kašle
a v nosech je rýma
jak já jsem šťastná
že venku nikdo není
to není možný
proč se to zas mění
jenom se nadechnu
a už zírám na strejce
ke všemu mám hlad
tak asi ruský na vejce
7 názorů
Ruský vejce už jsem dlouho nejedl. Ale Tvoje dílko jsem zhltnul jako malinu... :)
.. :)
(ale nezmizela po invazi Ruská vejce z pultů? - alespoň já už dlouho jsem si žádného dlouho nevšiml...)
Jana dlí u Brahmaputry
blízko obce Pasighat
(nebudete asi znát),
je tu pěkná tráva, šutry
po hladině hází,
dělá „české“ žabky,
ze stráně k ní schází
dvě dost hezké babky,
fakt to Indkám sluší,
ženu ale ruší
brebentění, řeči,
zní z úst v zlostné křeči:
„Nechte už ty pindy,
nerozumím hindí
a žádám vás o klid!
Nemám kůži hroší.”
Seniorek košík
je pomalu odkryt,
J. V. věřit nechce –
jsou v něm ruská vejce...
Měl jsem kolegu a ten vždy v kantýně žádal ku svačině VEJCE NAŠICH PŘÁTEL... :D