Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČas trvá hrozně dlouho
Autor
trojort
Všichni ti lidé sledovali padající předmět z nebe.
Ten předmět byl člověk.
„To se mu neotevřel padák?“
„Co by tam jinak dělal?“
„Četl jsem, že někde padaly z nebe ryby. Ty tam asi taky neměly co dělat.“
„Tedy je fakt, že by bylo hustý kdyby z nebe začaly padat lidi. S jakou teorií by asi přišli ti vědátoři.“
„Nejspíš něco takovýho jako, že se ty lidi koupali někde na rybníku a nabralo je tornádo.“
„A co kdyby byli oblečení?“
„Tak to byla nějaká parta z party na střeše mrakodrapu.“
„ŽÁDNÁ ZPRÁVA NEPŘICHÁZÍ,“ pronesl vážně jeden z mladíků vedle nich, který čučel na displej chytrého přístroje.
„Jaká zpráva?“
„No přece musel nějakou zprávu poslat, když padá dolů.“
„Nemyslím si, že má na něco takovýho čas.“
„Ani na selfíčko?“
„Třeba omdlel,“ řeklo jedno děvče.
„Hm. To by dávala smysl,“ pokýval hlavou chlapec od chytrého přístroje do něhož neustále hleděl namísto na nebe. S neselhávajícím přesvědčením, že cokoliv se ve světě děje, tak se musí objevit na jeho displeji.
„Ani nevím proč, tak jsem si vzpomněl na proleženiny,“ řekl starý muž v houfu sledujících.
„Ty asi nebudou jeho největším problémem,“ řekl jiný hlas.
„Určitě myslí na svojí ženu,“ řekla dívka.
„Třeba není ženatej.“
„Takovej dobrodruh musí mít nějakou ženu,“ řeklo děvče sebejistě. „Myslíte, že se ta žena taky dívá?“
„Nejspíš přemýšlí o tom jestli nezapomněla zaplatit pojistku.“
„Cyniku,“ ohnala se po něm slovem dívka.
„Musí přece myslet na budoucnost. Život jde dál.“
„Ale on ještě žije.“
„Jistě, ale prognóza dává jen malou naději, že tomu bude tak i potom, když dopadne.“
„Nemalujte čerta na zeď!“
„Tenhle čert už je dávno namalovanej.“
„Ale trvá mu to.“
„Taky jsem myslel, že bude rychlejší bez tý utěrky nad hlavou.“
„Přátelé, takhle bysme neměli. Miluj bližního svého jako sebe samého,“ řekl muž s podivným úsměvem na tváři, který začal rozpažovat paže, jako kdyby se chtěl procvičit. Do té jeho sestavy chyběly jen dřepy.
„Zrovna jsem si představil nádherný kozy ženy mého bližního.“
„To je hanebnost.“
„Copak za to můžu? Proběhla mojí obrazárnou tak rychle, že jsem ji ani nestačil voblíknout.“
„Ale fakt padá nějak pomalu.“
„Někteří fyzici se domnívají, že schizofrenie může být jen takový chaotický vnímání času.“
„Myslíte, že jsem schizofrenik? Díváme se přece na to samý.“
„To nemůžeme nikdy vědět.“
„A nemohl spadnout do nějaké té časové kapsy?“
„Čas žádný kapsy nemá.“
„Tak proč nepadá rychleji? Trvá to zbytečně moc dlouho.“
„To jo. Určitě už by to chtěl mít taky za sebou. Tohle je nelidský. Někdo by s tím měl něco udělat.“
„Jako co?“
„Možná by ho měli sestřelit, aby se netrápil.“
„Jistě. Koně se také střílejí.“
„V Americe už by někdo vystřelil.“
PS.
Země lehce zaduněla a oni se pomalu vypravili směrem k člověku, co konečně spadl.
Každý v ruce připravený mobil k natáčení té strašné scény.
12 názorů
Také se mi to někdy stává, že píšu znovu na stejné téma. To nevadí, je to napsaný chytře. Je jasné, že kdyby tam dole stála jiná skupina lidí, jíného věku, zaměstnání, vzdělání, zájmů, zdravotního stavu, národnosti, byla by debata o pomalém padání trochu jiná. Možná by to bylo zajímavé, napsat to v několika verzích a konfrontovat to s úpravou AI.
no je možný, že už jsem to někdy uveřejnil...já ani nevím...někdy se v tom motám...:)
Čas by měl být naopak delší. Aby se k tomu stihli vyjádřit všichni, ne jen někdo. Po dopadu je to už o něčem jiném a banda sebestředných není na minulost zvědavá. (Spíš v tom vidím jiný pád než pád z výšky, při tom by se tyto dlouhé řeči opravdu nedaly stihnout.)
Tady je samozřejmě několik možností, proč padal tak pomalu.
Bohužel mě nenapadá ani jedna z nich...
Tohle je opravdu parádní kus!
Mně to připadá jako ostrá kritika současné ( = moderní ) doby. Za první republiky by takový rozhovor probíhal asi podstatně jinak. A co teprve za Leonarda da Vinci a jeho prvních pokusů s padákem! Tip.
To je hustý, jaká z tebe padají dílka. (solitérní adjektivum je přirozeně nepejorativně zabarveno)
Skvělé! Černý humor ve spojení s absurdnem... Znáš povídky Etgara Kereta? Nedávno jsem četla jeho sbírku "Tak už leť", dobré texty, plné bizarních nápadů, absurdity i humoru. Jestli jsi od něj nic nečetl, doporučuju, možnà to bude tvoje "krevní skupina".
Jako bych něco takového od tebe už četl, zvláště to s tou schizofrenií.
Je to úžasně poskládaný text. Hovor těch lidí je v dané situaci nepatřičný, absurdní. A nic jiného než názory náhodných čumilů vlastně miniatura neobsahuje. Přesto tam však je nějaký skrytý smysl. Čas je relativní, jak věděl už A. Einstein, ale právě to jeho (zdánlivě) nepřirozené plynutí je taky důležitým "hnacím impulsem" celého povídání.
Čte se to s úsměvem, jelikož všichni víme, že "žádný učený z nebe nespadl", a u blbců je nám to jedno.
Zeanddrich E.
před 9 měsíci... .