Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePlamen hořící
Autor
Litarts
Psáno 28.5.2019.
-
Šel a šel,
svou cestou dál a dál.
I trápil ho často kašel
a nedbal směru, odkud vítr vál.
-
Nesčetných tak prošel míst,
s pochodní v srdci hořící.
Svým poselstvím však byl si jist,
jímž stále měl co říci.
-
Po cestě klopýtal, někdy padal,
mnohdy přetížen a znaven.
Pak opět vstal, i jako král,
břemena svého zbaven.
-
S pochodní v srdci planoucí,
jakoby si jen tak hrál.
Také dnem i temnou nocí,
sám se sebou se pral.
-
Šel dál a něco hledal,
ani síly větrů nedbal.
Ba ani nepřátel se nebál
a nikdy se jim nevzdal.
-
Neboť silného měl spojence,
jenž jej držel za ruku.
Od samých počátků kojence,
jistou měl v něm záruku.
-
Takto slýchal jeho hlas:
Já učím tě, co činit máš sám se sebou,
by uzrát mohl kvas.
Vždyť já jsem také s tebou,
držím ti místo tvoje, kde je jeho hráz.
-
Povzbuzen tak kráčel dál,
cestou plnou strmých skal.
Poznanou, i kterou neznal,
po níž se s překážkami pral.
-
Ten věčný plamen hořící,
tvořící i bořící.
Směřující z rubu k líci,
po sdělné pravdě toužící.
-
3 názory
Philogyny,
mně se báseň musí rýmovat, potřebuji to tak. Patří to podle mě k poezii, literární texty bez rýmů zase do prózy. Psát je jako básně se mi zdá většinou málo. Mohou být ale výjimky, to záleží na obsahu. To jsou ovšem jen moje názory, každému se líbí něco jiného a považuje to za kvalitu. Jinak díky za komentář.
Litartsi, pořád se snažím mít tě ráda, ale někdy nevím. Byli jsme se podívat u salaše na narozená telátka. Celý táta býk a někdy i máma, tak jako my. Myslím si, že někde tam je ta pravda. Ve zvířatech a přírodě. Ani se nemusí rýmovat.
Toto je také jedna z mých starších básní, která je psaná prozaickou, přitom také básnickou, veršovanou formou. Její děj je vyprávěn i veršován. Text je však snadno čitelný, verše nejsou smíšeny v prozaicko-poetický jazyk, jako je tomu např. v básnické povídce Máj K.H.Máchy, který víceméně znehodnocuje obě formy uměleckého literárního projevu a ztěžuje i čitelnost povídky. To je můj názor na věc, jde tu ale o dobu téměř 200 let starou.