Churavění a rozpad

Někdy si připadám jako malé dítě na pískovišti,

které míjejí kolemjdoucí lidé a přitom si

stále stejně neochvějně stavím své bábovičky.

Možná je jednou bude chtít někdo rozšlapat,

možná se zahrabu do toho písku tak hluboko,

že mi půjde vidět jen usměvavá hlava.

Více dětí na pískovišti se mnou, to očekávám od života.

Ne samotu, ale reálné, silné a pozitivní vztahy.

Bez nich nejsem nic, jen hromada písku.