Stmívání

... .

(Úpně jsem se vžil do té kočičí smečky (a jejím členům snad i mírně závidím? :) ) )

Něco na tom je, Písmák je jedinečný. 

Čekala jsem, že mi připomeneš, že "hodnotící slovo" se tam nehodí. Já ale píšu haiku jen pro volný trh na Písmáku, trozhodně ne pro "odborníky".  Ano - většinu svých haiku "vysvětluji" právě proto, že by neměla být určená jen pro nějakou uzavřenou odbornou komunitu.

...Ale ono je to všechno v podstatě jedno. Nikdy jsem žádný "volný trh poezie" nenašla. Devadesát procent zájemců o poezii se přemístilo na sociální sítě a kdybych se tam chtěla přemístit taky, upsala bych duši čertu, ztratila bych svou duši.

Um, prima, obešlo by se bez hodnotícího drzý... vrabčák se tak chová odjakživa:-)

Goro,

ve tvém haiku se skrývá soucit s mrtvými sousedy. Mně se haiku plná soucitu vždy moc líbila.

Přidávám ještě jedno kočičí haiku, které už tu jednou bylo, nebo možná ještě je:

Slunce po dešti -

Drzý vrabčák se koupe

v kočičí misce

To je dobré, Um, a máš tam i přírodní prvek... moje je spíš pocitové - kočka jako nositelka toho, co pominulo...

Goro,

já tak často píšu haiku o kočkách a hlavně o kočičích miskách.

Granule jsou pryč -

V kočičí misce zbyly

okvětní plátky

Um, Z.E. - díky za komentáře... několik haiku o kočkách jsem napsala, např.

Dům po sousedech -

kočka sedá na prahu

u prázdné misky

(Šálek dál hřeje dlaně...)

Pěkné miniaturky.

Kočky jsou inspirativní i pro haiku. Tip.

... .

(Náš pejsek na jihu Moravy v minulém roce odešel z tohoto světa, ..., a tak, po dlouhých letech, jedna z mých sester (do domu mého táty) přivedla pro změnu kočku (potažmo kocoura... :) ) )

Díky, přátelé, za nahlédnutí... 

František je další z řady nalezenců, tentokrát z restaurace Jelenka, kam ho někdo asi před půl rokem pohodil. Byl menší než dlaň. I teď je drobný jako zvířata z množíren... ale přináší nám jen radost. A ulovené myšky:-) před práh.

Už bylo napsáno vše, co bych i já psala, tak se jen přidám a posílám pozdrav kočičkám  i jejich ochránkyni

Dostal mne František. 

To je moc šikovné kotě. :)

Tenhle způsob vyprávění se mi moc líbí. Plný zajímavých detailů, všechny ty tvoje strávníky si živě představím, a navíc z toho dýchá cit, neokázale, nenápadně...

Kdyby uměl František mluvit, tak by řekl po vzoru svého jmenovce Venclovského: Já jsem tak šťastnej!

A ještě jedno kdyby – jak by bylo na světě mnohem lépe, kdyby měl každý tak dobré srdce jako ty, Irčo...

Díky:-)

Jarmilo, František chodí do boudy na myši, a když ho tam omylem zavřeme, usne...

Velmi milé čtení...  :)

Je na tom znát starostlivá ruka laskavé hospodářky z jižních Čech. To se musí zažít. Díky za milý zážitek. 

Z textu "čučí" láska k nim. A na druhou stranu kontrastuje s tyranií. Holt to jsme my. Přesvědčivé. T.

Inu jaro. Jestli počítám dobře, máme u misek na dvoře namísto obvyklých sedmi koček takových deset až dvanáct. 

Moc hezky napsané i zažité.

Tak František se najedl jinde a ani nedal vědět. :) Jste jedna velká kočičí rodina. :)

Ano tak si představuji soužití :-)))