Můj Boss (Je ledovec) 31.díl

Můj Boss (Je ledovec) 31.díl

Isabela a Patrik:

Mám strach z toho co se dozvím. Tohle je vlastně poprvé, kdy nevím co můžu čekat. Patrikova povaha byla, tak odlišná od ostatních. Sylvie byla plně výkonná mašina, které přestávám stačit. Nejen, že stihla vyřídit několik papírů pro Patrika, ale i zadanou práci od Dana a momentálně byla u Diany. Já stihla sotva dočíst papíry na schůzku. Proti ní nemůžu bojovat, ale stejně musím udělat svou část. Vstanu a s poznámkama jdu zaklepat na dveře. Po vyzvání vstoupím do Patrikovi kanceláře a cítím, jak ztrácím pevnou půdu pod nohama. „Připravená?“ Ani nezvedl hlavu, aby se na mě podíval. Byl doslova zavrtaný v nějaké smlouvě. „Ano. Prošla jsem si materiály a sepsala záchytné body.“ Podám mu záznam a všimnu si, že na stole je prázdný talířek a šálek po čaji. Trochu mě to zamrzelo, když jsem se v noci pekla s novou várkou koláčků, které mám v dóze v kuchyni, ale na druhou stranu ho mohu na chvíli vidět, aniž by to vypadalo divně. Rozhodně sem nebudu chodit pod nějakou záminkou. Umanula jsem si.

Co jsem si vlastně myslela, když se tu ukázal Richard. Divila bych se, že by to někdo nevěděl. Vždycky na sebe uměl poutat pozornost. To jeho auto je taky slyšet o dvě ulice dál, než se vůbec vyřítí ze zatáčky.  Pak si vzpomenu na víkendoví telefonát od Patrika a zamrazí mě. Snad si nemyslel…. Určitě to pochopil jako každej chlap. Richard uměl věci akorát zhoršovat. Magnet na ženský a problémy. Nejednou jsem ho tahala z průseru, když se ukázalo, že ona madam byla zasnoubená nebo vdaná. Richardovi to bylo jedno dokud se mohl zabavit a pak je odkopnout. Měla jsem ho nechat, aby nějakou facku schytal, když ho dotáhli na policii a volal mi s.o.s. Myslím, že nastal čas, aby si v tom konečně vymáchal čumák.   

„Isabelo? No tak Isabelo?“ Byla nějak mimo to jsem u ní ještě neviděl. „Potřebuješ něco?“ Trochu se vzpamatovala, ale bylo vidět, že jí není dobře. Její tváře byli pobledlé a já si začínal dělat starosti i přesto, že si chci držet odstup. Nedovolím, aby mě znovu lapila.  „Schůzka za chvíli začne půjdeme do zasedačky.“ Přikývla a následovala mě. Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že je něco špatně. Firma Donisa by se neozvala, kdyby neměla patřičnou nabídku, už několikrát jsem jejich návrh odmítl. Co to bude tentokrát? Sice se mi jejich nabídka líbila, ale nemělo to to hlavní. Co za to bude Sam Korel chtít? Byl to starý lišák a každá druhá firma kvůli němu buď zbankrotovala a on si nacpal kapsy a nebo je převzal jako svou další společnost pod hlavní pobočku Donisi. Samozřejmě za hodně nevýhodných podmínek, které mu hráli do karet. „Pan Korel právě dorazil.“ Hlásila pomocná sekretářka a opustila zasedací místnost, kde připravila nápoje a složky.

Dveře výtahu se otevřely a vystoupil Sam Korel. Čekal jsem, že bude vypadat jinak, ale do zasedačky vešel starší pán s prošedivělými vlasy. Vůbec bych ho netipoval jako toho nemilosrdného Korela, který ničí životy lidem, když se nechají oblbnout. Právě to mohla být jeho výhoda. Působil totiž věrohodným dojmem dobráka. V levé ruce měl hůlku, o kterou se opíral. „Konečně se setkáváme Patriku Weste.“ Podával mi ruku s úsměvem na tváří a pak přestoupil k Isabele. „Ty jsi tak moc vyrostla Isabelo.“ Byl k ní ještě přívětivější, než ke mně. „Vy mě znáte?“ Divila se, když jí objal. „Ano a tvou matku jsem taky znal. Jsi celá po ní.“ Nakonec Isabelu pustil a posadil se do křesílka. On a Isabela se znají? Co chystají? Je to celé past? Ona mě špehuje? Byl to příval nespočtu otázek, o kterých jsem vůbec nepochyboval, že se mohli stát. „Myslím, že by jsme měli začít. Nechci vás obírat zbytečně o čas.“ Ujal se slova Korel a otevřel složky. „Jak vidíte. Je to zatím moje nejlepší dílo. Nikdy jsem nikomu nenabídnul, to co vám Weste. Má to však jednu podmínku.“ Nechodil kolem horké kaše, což se mi líbilo. Ani mě to nepřišlo jako špatná smlouva. „Co za to budete chtít? Akcie? Podíl? Zisk? Nedokážu si představit, že by to bylo něco z toho.“ Sam korel se zasmál. „Líbíte se mi. Opravdu jste třída ve své profesi Patriku. Vás bych neošálil a proto jsem vám učinil něco takového. Jak víte nemám nástupce, který by podnik převzal. Možná si myslíte, že mám ve firmě plno schopných lidí, ale ani jeden neprošel testem. Chci, aby moji práci a rodinu  převzal někdo schopný,až tady jednou nebudu.“ Rodinu? On bere své zaměstnance jako rodinu? Docela mě tento starší pán překvapil. Nebo je to jedna z jeho strategií, jak zmást  kohokoliv si umane? Isabela vše zapisovala, jak jsme se dohodli. „Tím přesně myslíte koho?“ Sam Korel se ke mně naklonil a pošeptal. „Moje podmínka je, aby jste si vzal mou dceru.“  Tohle mi vyrazilo dech. „Zbláznil jste se?“ Patrik vylítnul od stolu. „Na to nikdy nepřistoupím!“ Uzavřel a opustil zasedačku, aniž by na mě počkal.

„Isabelo? Rád bych si s tebou promluvil někde jinde. Bylo by to možné?“ Aniž bych si to promyslela přikývnu a běžím za Patrikem,  když mě někdo na chodbě chytí a strčí do úklidové místnosti..  

https://povidkyodkat.blogspot.com/