Stále je o čem psát

V pátek když se ke mně sklonila tak_ Voněla! Jarem mládím a sexem. Už tehdy jsem chtěl psát. A vyvrátiti to své ŽE NÁHLE NENÍ O ČEM PSÁT. Už tehdy jsem měl psát. Jenže MyslVesmírPan to nechtěl. MyšLenky hnal do jiných sfér. Nesoudím zda je to či není fér. Prostě se vždy děje právě to co se dít má. (Možná i proto není má.) A tak píši až dnes že: Toho dne mi byla tak blízko blizoučko_! Že se až obě naše osobní bubliny téměř prolínaly. Jako při milování. I zdálo se mi že to po/setkání se Ona snad i záměrně protahuje_! Je to možné? Je.

Dnes byl zase úlisný když přišla. A opět jako v nějaké časové smyčce: Klaply dveře a já věděl že to je Ona. Ale dnes jsem se díval. Přícházela a_ Krásnější už prostě být nemůže! (Ach Pane! Proč mě nechce za muže...?!:) Pak jsem se otočil a čekal co se bude dít. Zastavila se podle mne ale ne podle nýbrž přímo. Ahoj Miri. Ahoj. Podíval jsem se na Ni. Oči Jí zářily jako Polárka s Venuší a_! Ještěže nikdo nic netuší! JSEM TAK RÁDA ŽE UŽ SE SE MNOU BAVÍŠ NORMÁLNĚ! Pane?! Ty to vidíš! Wim. Chtěl jsem Jí říct: Ty TRDLO. Ale neřekl. Namísto toho jsem k Ní přistoupil a objal Ji. Nechala se. (Taky mohla přiletět a přistát facka že?) Trvalo to cca tři sekundy. A přitom celou věčnost. Ach. 

Když v tomhle životě se minem najdu Tě v nějakém jiném...

Jak se máš? Ptá se mne. Jak se už skoro tři měsíce neptala. No... Bylo mi už i líp. A Ty? (Taky jsem se bezmála téměř tři měsíce neptal...) Skoro to vypadá že: 

NEUMÍME/NEMŮŽEME BÝT SPOLU. A ZÁROVEŇ NEMŮŽEME/NEUMÍME BÝT BEZ SEBE.

Ještě pak přišla a... A pochopitelně že opět a zase byla 

KOUZELNÁ

XEŽRÁNÍ

SEXI

XXL

Uzarděle mi ukazuje fotku v debilu a řiká: To je křeežšeek pre Ditku. Já wim Ty TRDLO. Snad jsi mi nechtěla říct že pro to budeš plakat? Ne. To je dobře. Ale moc děkuji že mě opět chceš cítit ve své bublině! Tři měsíce jako půlhodina... Jakoby nebyly. Jakoby to všechno byl jen jeden zlý sen. No... Prostě neumím nenávidět. Umím jen milovat. Stovkou_ Tisícem KILOWAT.

Tak.

PeS: Ten petrůvklíč Jí koupím. ;)