Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTD - U plotu
Autor
Janina6
Tematický den:
...z mlhy přicházejí hodní psi a nesou naše stesky..."
Pokaždé ho dřív ucítil, než uviděl. K vlhkému pachu hlíny a místního nízkého houževnatého porostu, kterému si zvykli říkat tráva, se náhle přidalo něco jiného, výrazného, co se nedalo přirovnat k žádné ze známých vůní. Když to ucítil poprvé, netušil vůbec, co se k němu blíží. Ale první, co mu přišlo na mysl, jakmile se před ním z mlhy vynořilo zavalité tmavé tělo, byl pes, bernardýn, jakého znal z obrázku. A taky že to byl bernardýn. Jenom úplně černý. Teď už si s ním ten zvláštní čichový vjem pevně spojoval.
„Ahoj, Pse,“ řekl mu dnes Nicolas. „Vůbec jsem tě neslyšel přicházet.“
„Mám dělat větší hluk?“ nabídl se Pes.
„Ale ne, to je dobrý.“ Natáhl ruku k jeho hlavě. Tentokrát se srst zdála nějaká delší a Nicolase kdovíproč napadlo, jestli se Pes někdy koupe. „Smrdíš jako mokrý pes,“ slyšel někoho říkat kdysi dávno. Předtím. Před mlhou. Ale protože živého psa nikdy neviděl, natož mokrého, neměl představu, jak by měl páchnout.
Vztáhl ruku a přejel mu po širokých zádech. S údivem zjistil, že je opravdu mokrý. A taky pořádně smrděl, Nicolas si to uvědomil až teď. Na krku mu nahmatal obojek. Byl si jistý, že minule žádný neměl.
„Proč ti dneska dali obojek?“ zeptal se. „Byl ses venčit a cestou utekl, abys mohl za mnou?“
Pes se zatvářil rozpačitě, zamumlal něco špatně srozumitelného.
„Co že jsem ho? Chtěl? Vsadím se, že je červený,“ usmál se Nicolas a prsty opatrně rozhrnul chlupy kolem obojku. Byl jasně červený.
„Mám pro tebe sušenku,“ zalovil v kapse kombinézy. „Maso jsi včera nechtěl, tak co sušenka? Je dobrá,“ natáhl dlaň s pamlskem, ale Pes trochu couvnul.
„Nechceš? Tak nic, no.“ Nacpal si sušenku do pusy. „Máma říkala, že zásoby by nám měly vystačit, než přiletí záchranná loď. Že nemusím jídlem šetřit. Ale ty nejíš vůbec. Jak to, že nemáš hlad?“
„To by se špatně vysvětlovalo,“ řekl Pes. Jeho oblíbená odpověď, pomyslel si trpce Nicolas. Když jsem ho včera prosil, jestli by mi ukázal plot, aby se mi líp přivazoval provázek, taky to nešlo. Proč, to se prý těžko vysvětluje. Sám sebe mi ukázat může, ale plot ne. Sebe mi ukazuje jinudy.
„Nicolasi, Nicolasi!“ dolehlo k nim vzdálené volání.
„Ach jo, už mě zase shání,“ objal teplý psí krk a zabořil tvář do jeho srsti. Byla měkká a příjemná. A ani trochu mokrá. Zvláštní. Ale vlastně si na ty rychlé změny už zvykal.
„Máma,“ vzdychl. „Říkal jsem jí o tobě, ale nechtěla mi věřit. Prý tak velká zvířata tady nežijí,“ ušklíbl se.
„No, to má pravdu,“ pronesl Pes a Nicolas se zasmál. Nebyl si jistý, jestli psi na Zemi mají smysl pro humor, ale ti zdejší evidentně ano.
„Tak co kdybych jí tě ukázal? Je hodná, uvidíš.“
„To není dobrý nápad,“ zatřepal Pes mohutnou hlavou. „Asi bych se jí nelíbil. Zdál bych se jí nebezpečný. Ona je… podezíravá.“
„Jo,“ usmál se Nicolas. „To asi všechny mámy. Má o mě starost, víš? Pořád si vyčítá, že měla být u mě, když se stala ta nehoda.“
„To by stejně nepomohlo.“
„Já vím. Ale možná se uzdravím, až budu zpátky na Zemi.“ Na to Pes neměl žádnou odpověď. Obrátil se dozadu a vzápětí byl pryč.
„Nicolasi!“ oslovil ho zblízka mámin hlas, ve kterém nádech zlosti rychle ustupoval úlevě. „Říkala jsem ti, abys nechodil sám tak daleko. Mohl bys zabloudit, zranit se…“
„Nic mi není!“ odsekl a hned ho to zamrzelo. „Včera jsem si natáhl provázek až k plotu, abych dokázal snadno dojít zpátky, víš? Ale… jsi dobrá, žes mě v té mlze tak rychle našla.“
Máminy paže ho objaly, ucítil její nezaměnitelnou vůni.
„Chlapečku můj… Je to přece tvoje mlha. Pojď, dovedu tě dovnitř.“
44 názorů
Trochu mrazí, po chvíli mě napadaly takový podivný představy o dětském pacientu někde u bran života po životě, kdy ho s tělem pojí jen ta nitka od plotu, a zvenčí možná slyší jen hlas mámy, která se ho snaží vrátit... brrr...
...lesní jiřička to jistí, svou neúnavnou písní, pusou...než se rozední... :)
Krásné!
Může přijít někdo kdo si bude říkat jinak a bude mnohem horší, je to na nás:).
Já jsem klidný. Myslím, že naši komunisté s Kateřinou Konečnou dojeli na konečnou. :)
Zeanddrichu E., kde to žiješ? To už je zrušené! :-D
S texty jsem zde v poslední době velmi málo, času není nazbyt. Moje účast je jen ve zpracování úhledné tabulky soutěže za jednotlivé měsíce. Přece jen si rád některé práce nominovaných rád přečtu. U plotu mě překvapily komentáře. Svědčí pro úžasnou sílu ezopovského stylu, který mě velmi zaujal. Málokdy mě text tak chytne, že si s ním hraju až tak, že znám části zpaměti a rozvíjím si je dále v tom světě, který v několika větách, zdánlivě protikladných a odporujících si v souvislostech žijeme. Děkuji za obohacení pocitu vnímání obrazu, který vnímáme nejen zrakem. Je to jedna z nejlepších prací, které jsem v poslední době na Písmáku četl.
Phil, to se tak dobře poslouchá... speciálně od tebe mě taková slova hrozně moc těší. Protože ty jsi neobyčejná autorka i čtenářka. Děkuji.
Ani jsem si nemyslela, že pro tenhle Tematický den zvládnu něco pořádného napsat. V práci bylo peklo, doma taky pořád co řešit, znáš to. Nosila jsem v hlavě jen jakýsi pocit, atmosféru, v noci se budila a představovala si. V neděli ráno jsem sedla k počítači a napsala to na jeden zátah. Taky se k tomu textu vracím, ne se jím "kochat", ale nějak zvláštně na mě působí. Asi mě uklidňuje. Není to od autora legrační?
Tahle povídka je jedna z nejhezčích textů, co jsem tu za poslední dobu četla.
Máš zjevně schopnost ponořit se do fantazie, Jano... :)
(..PS: sentenci „To by se špatně vysvětlovalo,“ si asi zapamatuji - třeba až mne zase někdy pozvou na služebnu VB (SNB) k něčemu podat vysvětlení... :) ).
Alegno, jsem moc ráda, že druhý komentář se už neztratil :) ale hlavně mě potěšilo, že ses k povídce vrátila, že sis ji přišla přečíst znovu. To beru jako velkou pochvalu. Díky!
vrátila jsem se, abych si znovu přečetla a zjistila jsem, že se kamsi ztratil můj komentář, psala jsem, že pro mě je ten text tajemný a pohádkový, ráda jsem četla i podruhé
Jo, to máš pravdu! Je krásné, že já se tu snažím vymyslet něco fantazijního, a ty k tomu dokážeš vystavět vlastní fantazií další dvě tři patra ;) Máš to prostě v sobě.
S tím psem jsem to takhle brala, protože jak by moh vidět červený obojek, když jinak jen mlhu...ono to do sebe zapadá. Klidně mohli být i na zemi, kde měl svůj svět - jinou planetu. :)
Biskupe, díky moc!
Irčo, zrovna to s "mokrým psem" bylo vymyšlené schválně, abych ilustrovala to, že ten tvor se Nicolasovi přizpůsobuje, reaguje na to, co si myslí, jak ho vnímá... Proto ty změny, najednou začne smrdět nebo má červený obojek, když na to kluk pomyslí. Není to prostě pes... Ale máš pravdu, že takhle ráda píšu - že nechávám příběhu ráda aspoň chvíli volnost, sama jsem někdy překvapená, kam mě zavede.
Phil, moc mě těší tvůj zájem! Ona ta základní situace povídky je vcelku obyčejná (i když ve sci-fi kulisách). Nicholas má poškozený zrak, čeká spolu s matkou a nejspíš dalšími lidmi na nějakou "záchrannou" kosmickou loď... a mezi tím získal nového kamaráda... ;)
Ta mlha mi evokuje mraky a nebe. Mohla by to být i slepota. Nebo fantazie, do které se někdo schovává před světem. Hodně zvláštní text. Připomíná mi jeden obraz, pořád nevím, kdo je na něm mrtvý a kdo živý. Kde je ta realita...
Jani, znovu čtu text a připadá mi, že ses při jeho tvorbě /krom hlavní myšlenky - sci-fi/ nechala vést momentálními nápady, které se pěkně skloubily v jeden celek... například rčením - smrdí jako mokrý pes - a pak už to z tebe "padalo", proto na mě působí tak přirozeně - ale třeba se pletu. Každopádně prima!
Mysteriózní, krásně napsané, sinlé, dobré dialogy, co víc si přát... :)
Díky i dalším čtenářům, těší mě, že textík na vás nějak zapůsobil a nebyl vám jedno... co víc si může autor přát?
Nemůžu jen tak přejít.
Ta Tvá slova mají krásnou moc.
Čtu podruhé a zjišťuji, že se mi to tůze líbí. Vlastně to je sci-fi. Na tom ale nezáleží, líbí se mi právě takové ty chvilky, kdy jsem si musel domýšlet, sesumírovat si snový příběh. Podobné psal Bradbury, můj oblíbenec, takže není co dodat. Možná si přečtu i potřetí.
Je to tak trošku lákavě záhadné, nutí číst znovu. Tak si to přečtu opět.
Dílko se mi líbilo. Proč? To by se špatně vysvětlovalo... ;-)
Janino, velmi zajímavé, jak jsi téma uchopila. Kouzelný textík, také bych uvítala pokračování...
Ano... a Pes je něco/někdo odjinud... zbytek vaše fantazie.
Text, který zůstane v hlavě. Ne proto, žes ho napsala ty. Někdy mívám při čtení takový pocit, není to závist, spíš obdiv a možná i kousek závisti, směju se tu, že, ale v dobrém. Někdy mám prostě dlouhé vedení. Chlapi odjeli za maminkou, tak mám chvilku pro sebe...
hm...zaujímavé...
možno je to príbeh z mojej fantázie, ale chápem to tak, že chlapcovi sa pri nejakej nehode poškodil zrak a hmlu vlastne vidí len on...
Četla jsem se zájmem a současně si přála, aby se mi to nikdy nestalo.
Nevím, jestli znáš film Neúplné zatmění z roku 1982. Je to o dívce, kterou shodila sestra z kolotoče a ona následkem pádu oslepla. Pak se v ústavu učila zžívat se s touto realitou a vypracovala si vynikající cit na vnímání předmětů. Pak utekla, aby odjela domů, jela stopem, řidič nepoznal, že je slepá a doma jim řekla, že přemístili obrazy a stěnách aniž by se stěn vůbec dotkla atd.
Je to trochu sci-fi... ;) ale chtělo by to víc rozpracovat. Nestihla jsem než takový "prolog"...
Zvláštní text. Jako by přicházel a odcházel. Přiznám se, že přemýšlím.