Komunikační funkce výpovědi

Tato povídka je fiktivní. Osoby a události v ní jsou smyšlené.

Komunikační funkce výpovědi

Jsem v nový práci.

V týhle práci jsou různý kódy a člověk na to musí přijít. Když někdo napíše „jak se máš“, nezajímá ho, jak se máš, ale chce ti zadat práci. Já jim předtím rozepisoval, jak se mám, ale nikoho to nezajímalo, a když jsem se zeptal, jak se mají oni, napsali pokaždé jen „ok“. Tak už vím, že je to významově prázdné how are you. Když doděláte svůj projekt, tak zase vždycky píšou „super“, ale zase to neznamená, že je to super (nebo že vy jste super), znamená to jen „ok“. Tak jim to kombinuju a předrátovávám, a na „jak se máš“ odpovídám „super“. Pár lidí to po mně začalo dělat taky, takže se člověk může vlastně podílet na firemní kultuře.

Píšu zase nějaké reklamní lži na Facebook, Twitter a Instagram. Když po 16 letech práce textaře zjistíte, že hashtag se píše Alt Gr + X, megakovářova kobyla. (Pomlčku ALT + 0150 umím.) Jsem v práci, poslouchám Chemical Wedding, sólovou desku Bruce Dickinsona, a udělal jsem si kafe.

„A co děláte vy?“ zeptal jsem se kolegyní. Jen malé uculení a bez odpovědi. Jsou tu Asiatky. Jedna umí česky, druhá trochu, třetí umí indonésky a asi i anglicky, protože po mně opravuje anglický texty. Nebavěj se se mnou, protože si myslej, že jsem čurák kvůli velkým konfliktům tady, jedna dala dokonce výpověď a druhá ode mě utekla z kanceláře. Vedle se tísní v malé buňce ve třech a já mám celý kancl pro sebe, můžu si nastavit klimatizaci, jak chci, mám víc prostoru na čajové konvičky, můžu si pustit si metal a nikdo mi nekouká do počítače, když se koukám na články a ebooky o výkladu tarotů nebo na Jobs.cz. Teď jsou na mě hodný, končí mi zkušebka, tak abych jim neutek nebo neměl traumata takového rozsahu, že bych mateřskou firmu někde pomluvil a nedejbohové vyzradil firemní tajemství.

A copak mám v hrníčku na stole dneska?
A) Lung Ching; čínský tradiční národní čaj Dračí studna
B) Milk Oolong; polozelený čaj s přirozenou mléčnou příchutí (poctivý nearomatizovaný)
C) Masala; černý assam s mlékem a indickým kořením
D) Raritní test sklizeň z české zahrady v Gruzii; černý čaj, se samovolně ukončenou oxidací, zkusilo několik lidí na světě, archivuju tak trochu na speciální příležitosti
E) Mao-ča; zelené lístky, ze kterých se lisuje sheng pu erh, asi 5 let uzrálé, sušené na slunci, ze starých čajovníků v provincii Yunnan
F) Rooibos (skvělý nečaj)
G) Kukicha (nippon specialita z řapíků listů)
H) Darjeeling (černý čaj z podhůří Himaláje)
I) Bancha (japonský stolní čaj ze spodnějších lístků)
J) Kafe
K) Nachcáno
L) Pigi čaj

Možná K) byl jsem půl hodiny na schůzi a všichni mě tu milují k smrti, zvláště místní Asiatky. Když se vám už šéfová omlouvá, že vám zadává práci, není to tak zlý. Nebo to zlý docela je.

Samozřejmě v práci se jen neposlouchá metal, nehraje na basu a nečajuje. Dneska jsem měl napsat na miliontý web propagandu na pracovní pozice. Moje práce je kreativa, musím být pořád aktivní a kreativní, tak mě napadlo, že do výhod náboru napíšu, že tu máme hnízdo zmijí. Šéfová a manažer si mě zavolali na koberec, ať to z webu smažu, protože je to „nespisovně“ a mám to nahradit spisovným „přátelský pracovní tým“. Bezskrupulóznost a ostré lokty mám prej nahradit aktivním přístupem a požadavky na dynamickou osobnost s obchodním duchem. Co na to chudáci duchové?

Asiatky v buňce vedle jsou pěkně rozjetý; smějou se, křičej a nemaj co dělat. Ještě, že tu jsou sluchátka. Já taky nemam co dělat, tak si čtu Jobs.cz a něco o tarotových mystériích. Třeba mi ty karty pomůžou. Čajuju už nejen v práci, ale i po cestě do práce. Havraní sada tarotů čeká na rozbalení, není kdy a kde. Chci to udělat nějak hezky, s úctou, mimo běžný život. „Je tohle a je normální život,“ jak mi říkal v autobuse jeden svojský čaroděj.

„Pošlu ti anglickej text na korekturu,“ říkám anglicky Indonésce.
„NO WORRIES!“ odpovídá suše.
Prej se teda nemám trápit, taková životní rada. Tak teda ne.

Chodíte do práce, chodíte po pohovorech na další práci, plahočení a pinožení. Všechno se zdražuje, vypadá to na průser, hele, já v týhle práci FAKT už budu muset zůstat, abych měl co žrát…? Už to nebude volný léto pět měsíců na chatě? Kvalitní práci poznáte podle kvality kávy a toaletního papíru na WC. Když jdete někam na pohovor, dejte si kafe s personalistkou a jděte se tam vysrat. To jsem udělal tady taky, kafe mi nedali, měl jsem zpozornit – celý je to tím. Nechť betonem je tvé čajové moře. Když na pracáku řeknete úřednici „díky za podporu“, může to mít více významů.

Přišla šéfová, do mé metalové kanceláře. Šéfová je Vietnamka a je diplomat – klimatizaci dává na dvojku. V práci by měli mít místo personalisty retenčního manažera… Šéfová na mě kouká někdy divně. Jednou jsem vespolek pozdravil „dobré ráno Vietname“ a jak jsem tu zvyklej, neuvědomil jsem si, že je Vietnamka. Pak jsem to chtěl zachránit úsměvem, ale přišlo mi to jako taková synchronicita, že jsem se zle uchechtl. Jung by měl radost.

Indonéska zase chodí každej čtvrtek někam cvičit. Bere si na to modrý kontaktní čočky a vždycky mi pak ťuká na kancelář, vejrá na mě a říká česky „ahoj!“ a čeká, až si ji za sklem prohlédnu. Asi si musím nějak zvyknout na místní psycho kolorit.

Udělal jsem kolegovi nějaký překlady do japonštiny a prej „jsem hodnej“, to jsou dedukce hodné nadprůměrného IQ 101, kam na to ty lidi choděj. Když jsem zdravil autobusáka v příměstské lince, řek jsem mu „Dobrý den“, a on „Dobrý den, vy ještě žijete?“. No, možná by to bylo i docela k zamyšlení, zamyšlení od slova myš. Umřít jde i dřív, než člověk umře, to všichni psychologové vědí. Co zůstalo? Talent na slova – prodávat se jako děvka. „To už jste za poslední rok v páté práci?“ „Ano, asi tam budu muset zůstat, asi je to pochopitelné a polehčující okolnost pro něco jako karmu, pokud něco takovýho je.“ Asi bych měl napsat nějakou povídku. Nordic walking & tarot reading.

V práci mi přestali posílat práci, prej jí mám moc. Nemám žádnou. Kam tohle povede? Na pracáku už jsem zabydlenej – nejvíc mě tam pobavila cedule na dveřích „Nezaměstnaným vstup zakázán“.

Pracuju na dalších manipulativních textech, v google sheets a někdo mi leze do článku, píše to „Anonymous Hyena“ (asi jedna kolegyně). Mám novýho spolubydlícího, plyšovou kočku, kvůli zachování integrity a emocionality. Člověk někdy potřebuje smysluplnou socializaci.

V práci mě prej potřebujou, i když jsem podle nich čurák. Je to prej lepší, než kdyby mě nepotřebovali a byl bych podle nich „ok person“. Upřímnost a slušnost nadevše. Že bych tu byl ještě měsíc? Výpověď jsem si už připravil, jen doplnit datum. A je zkouknutá i právničkou bývalého zaměstavatele, je to super výpověď. Výpověď nedostanu já, dostanou ji oni.

Jak říká Sartre, peklo jsou ti druzí. Kolegyně za mnou přišla do kanceláře a říkala, že by mi dala. Nevim, co by mi jako dala? Dělat s pologramotnýma lidma, co ani neuměj dát do věty předmět, to je sebeobětování. Když se předtím z mé kanceláře beze slova odstěhovala, tak jsem jí řek, že je dobře, když se bordel vynese sám, a že to myslím obecně. A je klid. V ženských se může vyznat akorát druhá ženská. A to je důvod, proč ženy příliš neoceňují ženský kolektiv.

Velmi přesné je, že do formuláře pracovní lékařské prohlídky napsali mé doktorce do posudkové kolonky rizik „psychická zátěž“. Jenom tam zapomněli dopsat, že to je především z kolegů; a ne ani tolik z objemu, typu a rozvržení práce. Když to tam nenapíšou, jsou přece sami proti sobě.

„Jak máme bejt produktivní, když tady všichni pořád serou!!!“ křičí manažer na záchodě. Slyším to až sem. Má pravdu. Na lidi se musí tvrdě. Já se za člověka nějakou delší dobu moc nepovažuju, mám výjimku. V práci bude team*building, otázka je, zda tam budu ještě já. Večeře zdarma je dobrá věc, ale nešlo by to jindy-jinde-jinak? Takovýto když si vyložíte na práci, a bum mečová desítka, ale nejste vůbec zaskočeni, a máte radost, jak vám ty karty hezky fungujou. V práci jsem zamáchal (a modří už vědí – výpovědí!) a jdu do lesa. Rytíř vzduchu, sedma holí, (ne, nebolí)… Příroda a les. Pod ochranou Císařovny. Dělám ve věži, v jednom z pankráckých mrakodrapů, stejně jako Jung. Kabusecha. Gyokuro Shibushi (Yabukita). Mystérium. V práci k práci Black Sabbath a Iron Maiden.

Přišel manažer:

„Co ti dali za jebku ten mobil?“
„To je můj,“ odpovídám mu klidně.
Neklidně odešel. Za dalšími povinnostmi.

Když jsme v práci měli dvoudenní výměnu názorů s manažerem front endu, byl jsem v právu a měl jsem pravdu. A byl jsem dokonce slušnej a asertivní. No a odměna, přišla šéfová s čokoládou a prej jak se mám. How are you.

Grafik mi zas ve slabé chvilce řekl „Nechci působit jako úplnej zoufalec, i když jsem zoufalec.“ Jen jsem mlčky pokýval hlavou a on se na mě za to naštval. Možná tahle firma má nějaký vliv na psychiku a osobnost lidí, napadá mě. Nebo ta práce ve věži? Větší gravitace? Zesračkuje z toho mozek a duše? Asi na to kouknu do karet. Pak za mnou grafik přišel a říkal, že není debil, já jsem odešel, já nevím, jak mám reagovat. Chce se mi lhát? Chce se mi říct pravdu? „I ticho je odpověď!“ zařval za mnou grafik. Já na to nereaguju. Mám techniku počítání do deseti, několikrát se mi tu zásadně vyplatila. Anebo ne? Pracuju tu já a 665 dalších.

Stojím v zhasnuté kuchyňce. Přichází grafik.
„Ty vole to jsem se lek!“ vyjekl.
„Není čeho.“
„Seš jako duch!“

Grafik se pokouší o společenskou konverzaci: „Martina mi úplně zkazila ráno…“
„Vždyť tu není,“ snažím se reagovat přátelsky, věcně a klidně.
„Stejně mi zkazila ráno.“

S Asiatkama je to v práci dobrý. Když jim dáš čaj, ukloněj se.

Dám dračí studnu, odpočinout si a vysrat se na každýho. Něco na tom je.

Koukám na net, píšou, co je Red Book od Ferrari a proč je svatým grálem majitelů ojetin. Většinou se do bahna fb diskusí nezapojuju, a ani na firemním intranetu, ale udělal jsem výjimku, napsal jsem jim, že C. G. Jung taky napsal Red Book a že ji mám doma. A všímám si, že google překladač má úplně stejnej anglickej hlas jako kolegyně, asi je to indonéskej akcent. Dělám ve věži vysoko nad chátrou (má to tu 40 pater). Duševní aristokratismus. Automatické výtahy, jen zadáte patro a algoritmus to vyhodnotí.