Platón za okny Bulovky

Topím se

V bělobě noční košile, lůžka a stěn 

Připoután uzlem z hadiček 

Který nelze rozseknout žádným mečem 

Natahuju krk - aspoň co mi přístroje dovolí 

Abych zahlédl svůj kousek ze světa 

Vzduchem letí pyl a mladá láska 

Na vyfouklém kole projíždí přestárlá mánička 

Vím, že se jen zbaběle schovávám ve svém žaláři 

Ale bojím se, že by mě slunce spálilo na popel 

A navíc bych přece nepřežil bez svých léků 

Návštěva s růžemi přináší i malé střepy 

Které v noci tajně skládám 

Řeknu si sestře, ať mi do žíly přidá trochu odvahy

Nemám jí dost

Abych poskládal všechny dílky 

Jednou

Posilněn vlastní marností z plastového kelímku 

To třeba dokážu 

Vyhlédnu přes zrcátko za roh, skrz mříže 

Vánek jen ovane mé sedřené kotníky a zápěstí 

Pochopím, jak moc jsem se celou dobu mýlil 

Dalšího rána ale stejně vyjde slunce, vejde vizita 

A já si budu moct udělat další čárku za přežitou noc 

Žiletkou do předloktí