Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePověst o Prusíkovi
Autor
Evženie Brambůrková
Pověst o Prusíkovi
Žil byl, před mnoha lety, v západních lesích naší země, rytíř Prusík.
Nebyl moc bohatý, ale měl pěknou malou tvrz se srdíčkem na dveřích.
Každé ráno si natočil z kohoutku do plecháčku výbornou železitou vodu ze své studánky.
Dlouho byl trpělivý a čekal, zda se dostaví po ránu malý Prusík.
Ale ten nepřicházel. Plné útroby rytíře velmi soužily.
Vyrazil na lov do okolních lesů a jelikož byl chudý, tak to vzal pěšky.
Běžel a běžel a doufal, že tento pohyb by mu mohl ulevit.
Když tu najednou zakopl o kořen a plácl sebou do obrovské louže.
Pochopitelně, že ústy do té nejhlubší.
Jak tam tak polykal andělíčky, nemyslel na svá střeva, ale na holý život.
Z posledních sil se vzchopil a zachránil si život sám.
Odklopýtal o kus dál na pevnou zem a pocítil, že už dlouho sám nebude.
Brzy se dostavil, ne Malý, ale hodně Velký Prusík, aby se stal jeho stálým kamarádem.
Zázračnou louži pak nazval Prusíkovým pramenem a je dodnes mnohými, nejen rytíři
a rytířkami, vyhledáván pro své výjimečné vlastnosti.
Z vlastní zkušenosti nemohu sloužit, ale bude to zaručená pravda.
Přímo od pramene
zdraví Evženie.
11 názorů
Tu pověst jsem si vymyslela pro obveselení přátel z lázeňského domu Prusík.
Nyní si už cvičím doma.
Zeanddrich E.
před 7 měsíci... .
(Musím se přiznat, že už nejméně dvakrát jsem se lekl, že zde píšeš (nebo dokonce, že jsi vytvořila pověst :) ) o Pusíkovi :) ), tedy o zdejším Juliánovi :):)
Maruško, díky za pěknou pověst. Přeji Ti brzké zotavení :-))).
Evži, tak se ti tvoje celoživotní touha na stará kolena (respektive staré kyčle) přece jen splnila – stala ses členkou řádu teplářů. ;-)
odejít z nemocnice je kravina....
kyčel je jednodušší rehabilitace, než koleno třeba...znám lidi co po kyčli nebyli v lázních, jen rahabilitovali nějakej ten čas po operaci na rehabilitaci... pak případně doma rotoped, nebo ani to ne
koleno je jiná, to vím, ale všecko jde :)
Já si jen lízla, je to hnus. Jinak ta železitá voda tu je, pít se dá, ale je taková kovová chuť v puse.
Mám se dobře, pilně cvičím a fakt se divím, jak mohli lidé, kteří to zažili říkat, že nemuseli nic, jen odejít z nemocnice.
Je nás tu plný barák.
Pověsti nelžou, tak opatrně s pitím z tohoto pramene :) a díky za vyprávění