Básně číst, psát a kritizovat

Básně číst, psát a kritizovat

Dokonale prorýmovaný soubor tří básní, z nichž ta první může být klidně nazývána pouze říkankou, vznikl jako symbol vlastní básnické cesty a básnířského rozvoje. Je inspirován velkolepým básníkem a jeho doporučeními, názory a komentáři, které je možné sesbírat zde na Písmáku i v rámci všelijakých diskusí, které dosti často i vedou k rozporuplným závěrům, ačkoli by bylo možné najít i společná východiska. Báseň (říkanka) Kopřiva pomaloučku, nesmělými kroky, rozevírá básnickou tvorbu. Je zaměřena na zdánlivě bezvýznamnou rostlinu, někdo by řekl, že na plevel, a v dokonale sedmislabičném verši přináší prvky životního cyklu kopřivy dvoudomé (Urtica dioica, neplést s Urtica urens L.) a další konotace související s ročním cyklem, kdy kopřivy začínají nesměle růst. Je pátek, 12. 4. 2024:

Kopřiva

Kopřiva stojí křivá,
ale taky i přímá,
a na listy šahání,
přináší to žahání.

Taky je to léčivka,
vyčistí se ti cívka,
roste bujná i mladá,
na podzim zase stará.

Přivítává babočky,
na květech má kloboučky,
sežerou je housenky
a vedle prvosenky

Navazující báseň Kopřiva II. vzniká jako reakce na doporučení renomovaného básníře, který k básni Kopřiva přidává, že ačkoli je hravá a svěží, jedná se spíše o říkanku. On sám má básně více podobné vyprávění, propracované a neomylné. Proto také já sahám k většímu rozletu, obrazotvornosti, rozvoji… a to přímo po desetislabičném verši, který životní cyklus kopřivy rozvíjí daleko lépe, než verš sedmislabičný. Je pátek, 12. 4. 2024, okolo 14:30:

Kopřiva II.

Kopřivo, žahavko neomylná,
z hlíny vyrůstáš i taky pilná,
stvol nakloněn k severu i jihu,
na listech nosíš i někdy pihu.

Vzácná ve své všudypřítomnosti,
leč někdo může Tě mít i dosti,
ten nerozumí světu jako já,
taková je doba i nedoba.

Buď stále v našich zahradách, sadech,
pokaždé ať Tě máme v těch zádech,
kdy uděluješ tělům puchýřky,
to všechno ale dost i sluší Ti.

Lákej  k sobě mouchy i motýli,
holá kolena spaluj ve chvíli,
pni se k blankytným nebesům vzhůru,
škoda, nejsi strom a nemáš kůru.

Blíží se víkend a na Písmáku básně budí bouře, objevuje se kritika i chvála, následuje mazání komentářů… a já se vydávám svou vlastní cestou básníka, přes krkolomné verše, nadbytečné spojky, nepochopení ze strany amatérů… a vzniká báseň Asteronym. Je úterý 16. 4., básnická pouť je dokonána - na začátku jsme sledovali nesmělé pokusy o první veršíky, které vznikly na základě čtení. Následuje vlastní dílo, reálné básnické psaní. A po uplynutí čtyř dnů dozrávání je čas na kritiku:

Asteronym

Ne všichni autoři, unesou kritiku

nerad bych jejich žluč, sušil si na triku

(báseň je cvičením, zkouším jen za chvíli

na šesti řádcích si procvičit daktyly

na sedmém, na osmém, přidám i trocheje

ať duše básnická, trochu se zachvěje)

Nyní, Lit*si, žádná bžunda,
i když to nevíš, píšeš jako kunda.