Připlul jsem po konečcích trav

štěňátka větru

Pěkné. Nevím proč mi báseň připomíná Ortena. Možná "konečky trav ". Pěkné. 

Když jsem byla holka, opakovaně se mi zdávalo, že jsem se rozběhla a utíkala vzduchem po konečcích trav. Kdysi jsem o tom něco napsala...

Moc se mi líbí, palec nahoru! :)

Tak lehce připlula duše se dotknula a už zůstala

Už jen název přitahuje k přečtení - originální způsob dopravy.

Chtěl jsem vypíchnout druhou a třetí strofku jak obsahem tak i rýmem ve formě "abc-abc", ale po několikerém čtení jsem musel uznat, že bych tímto ostatním částem básně ukřivdil...

PARÁDA!

Myšlenky zajímavé, na mě dost zdrobnělin - a tetřevích ?  či tetřevých ?

Tip...

Zápor je někdy i v kladech,

kdy chutnají po krvi. 

Křehce svázané, snad jako ta stébla trav svými kolínky. Dostává to tím jakousi dynamiku.

Sdělení postupně nabírá na síle. Nejprve to vypadá, že půjde o cosi ve formě pocitů, ale najednou se vynořuje do podoby - opravdu o něco jde. Objevuje se dávná zkušenost, něco chronicky zamrzlé, dávná krev, která trčí až sem. Připálená.

Jedním dechem. Zapůsobila.

Chytila ji. Chtěla

Philogyny, děkuju za zastavení . Četl jsem tě, abych věděl, kdo ke mě mluví a bylo to krásné. 

poslední dva řádky nejvíc a něco mezi tím,chytlila mě