Každej kdo přijede na oslu není Kristus

        Z obecního rybníka, plného kachen a hus, vycházela parta tučňáků. 
        Jako kdyby se vraceli z plesu v opeře. 
        Ta jejich důstojnost nevyčpí. 
        Je konstantní.
        Tady se to bohu povedlo. 
        Jen trochu pro tu pompu zapomněl na jejich ostražitost. 
        Však se námořníci divili, jak je snadné vzít veslo a utlouct jich na jednom místě nepočítaně. 
        Byli trochu jako Židé v koncentračních táborech. 
        Jenže kde v tom najít souvislost vhodnou k ponaučení?
        Slzy?

        Plody kaštanů ohmatané nervózními dlaněmi. 
        Potřebujeme na něco sahat. 
        V dětství padají hloupé otázky dospělých. 
        „Ty jsi na sebe sahal?“
        A kdo jinej by měl? 

        Jsem zase v přítomnosti. 
        V jedné z těch slupek tikajících hodin. 
        Proto jsem zavřel budík do kredence, abych ho nemusel poslouchat. 
        Poradila mi to malá čarodějka z posledního vrhu čarodějnic, když se vysypaly ze závěje špinavého sněhu se sáňkami z mamutích kostí. 
    
PS.
    Jsme nahraní.
    Nebo na hraní?