Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seEpilog pro kopřivu
Autor
losto
Přece jen nedá se, opustit kopřivu,
chudáček rostlina, ta za nic nemůže -
zde jsem ji zneužil, plivl ji do tváře,
přesto je – kopřiva – mým zdrojem obdivu:
Vyroste znovu zas, uprostřed pustiny,
pod tlapou medvěda, klidně i ve stoce,
v kousku mé zahrady, v parku a na louce,
zkrátka jak může jen, zarůstá holiny.
Z téhle té kopřivy, uvařím špenátu,
upředu tkanivo, dokrmím slepice;
jako by užití neznalo hranice... !
(nemluvě o čaji na bolest revmatu)
Takže tak, kopřivo, řeč moje skončila,
doufám, že stačila a tobě pomůže.
Příště se pustíme, zas třeba do růže,
a nebo kokošky, aby se líbila.
8 názorů
kokošku pastuší
narval jsem do uší
naštěstí řekli mi
že mi to nesluší
mohl jsem se sluchem
zažít prudkou skluzavku
kdybych si do uší
narval čerstvou hlechavku
v kokošce pastuší
spatřil jsem Venuši
zdaleka nekřičí nádherou
stejně jak Venuši*
pletou si
z otylou příšerou
* tu z Věstonic
Jo, prima, vtipné a dobře vázané. Vivat kopřiva!
O kokošce pastuší,
ano, ještě tobolce,
řadu veršů slož nám,
potěšíš nás na duši,
šťastní budem dokonce.
(Aspoň doufám. Možná…)
Benetko, pouvažuju o spojení obou témat:
Růže už jsou provařený,
jak barevný ponožky,
ať nám tedy změna velí:
velebit zas kokošky!
Přimlouvám se za kokošku! Přeci jen růže už je dosti provařená že... :D