Výtah

Nesnáším výtahy. Naposledy snad jako malá holka v Prioru v Opavě a vždycky se mi před přistáním zhoupl žaludek. Abych mohla nadechnout pach bufetu a koberců. Pak mi jednou maminka řekla, že táta nesnášel výtahy. Mám jeho oči. 

... :)

Souhlasím s Jam. že závěr je nejlepší. Ale myslím že by to chtělo víc rozepsat, líp pospojovat a dát tomu poetický rámec. Přímo si to o to říká:).

Děkuji za kritiku, Jamardi. Je pravda, že ty střípky vzpomínek bývají krátké a je zvláštní, že si častokrát vzpomeneme na něco, co druhý už dávno zapomněl. Pak je hezké při setkání společně vzpomínat a tvořit společně celkovou malbu vzpomínky. 

Líbí se mi závěr. První patro si musíš představovat jako velmi vysoké vzhledem k tomu, že někteří mají pocit, že v druhém patře setrvávají nejkratší dobu. Ale pak nechápu, že si máme z prvního patra pamatovat pramálo. Jsou to události před delším časem a jde to třeba pomaleji. Nebo se mi stalo, že spolužačka vzpomněla, jak jsme ve škole trhali trávu a já jsem si nevzpomínala a pak jsem si sama vzpomněla v úplně jinou dobu, jak jsme čistili dlaždice, což byla úplně stejná událost, a s tou spolužačkou jsme měly ohledně toho stejný zážitek, ale já jsem ji měla jinak uloženou.