Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProsáklá až k hloubce nejtvrdší kosti
Autor
martin.oliban31
Prosáklá až k hloubce nejtvrdší kosti.
Rampouchovitými zuby prožrala se skrz,
v cestě by ji nezastavilo nic,
snad ani skála, ani pohled tváří v tvář věčnosti.
Od stinného rána,
skrytá v něžném područí nevědomosti,
po zářící noc,
kdy v odlesku fialek tančí po třpytivých deskách
kolem rozkouřených komínů.
Občas proloží ji cigareta,
která křivdí novému dni.
6 názorů
Aha! Teď mi ten "brutální" obraz s prožíráním skrz dává smysl. Ke krutosti zimy se to určitě hodí. Díky za vysvětlení.
Janina6: Původní inspirace, pokud vás zajímá, pramenila z chladného rána na terase před domem, kdy se mi zima zařezávala do prstů.
Nevím. Je fajn, když je ponechán prostor pro čtenářovu interpretaci, ale potřebovala bych mít aspoň nějaký základní dojem, o čem to asi je. Chvíli jsem si představovala vodu, hlavně ta druhá část mi evokovala její různé podoby, třeba ranní mlhu nebo noční "roztančený" déšť... Určitě by ji nezastavila ani ta skála. A kouřit cigaretu v dešti může být docela fajn... Jenže pořád narážím na téměř hororově působící druhý verš. Tak brutální obraz bych vztáhla snad jedině ke smrti. A to mi zase nesedí k poměrně "pohodově" laděnému zbytku básně. Tak nevím. Zní to celé efektně, ale nevím, co si z toho vzít...
Alegna & kuba.49vojenciak: Celá pointa byla míněna mnohem prostěji, ale těší mě váš názor, vaše vidění hlubší interpretace.
Tohle je nádherný. Mám rád básně, které nechávají kus významu na čtenáři. Ona může být to co tě dnes ničí
Kdo či co je ona si budu představovat podle sebe, nejvíc pro mě prostřední část