Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽena, moře a Mary - Trosečník I.
Autor
Andreina
Tak jsem tady. Pokud vám moje maličkost již úplně vymizela z paměti a měli byste zájem číst, jsem ta, co přichází z moře.
Mám připravené dvě povídky. Kdo má rád hlavně akci, ať si raději počká na druhou, u této by se možná nudil. Na druhé straně upozorňuji, že obsahuje dost užitečných rad, jak si počínat, když se rozhodnete robinsonovat. Také to, že i v takovém případě může být malý, protivný, uřvaný ptáček docela fajn společníkem.
(září 2006)
I.
„Tohle se mi ani trochu nelíbí,“ ukazoval Plešoun k severozápadu, kde hladina splývala s oblohou v černém pruhu, „dneska je s potápěním konec.“
Šéf, kterého před chvílí vyrušil kormidelník ze siesty, zamračeně pohlédl na meteoradar: „Jak rychle postupuje?“
„Jestli neubere na rychlosti, máme tu potvoru nejdýl do hodiny tady. Fronta má šířku přes sto kilometrů, minout nás nemůže. Měli bysme co nejdřív vyrazit na závětrnou stranu nebo dál na moře.“
„Zvedni posádku, musíme sbalit tábor na břehu nebo o všechno přídem.“
Tropické bouře se přiženou rychlostí přes sto kilometrů za hodinu. Někdy odezní během pár desítek minut, jindy trvají hodiny. Jedno však mají společné. Prudkost, s jakou udeří a na otevřeném moři zvednou v neuvěřitelně krátké době vysoké vlny. Blízkost pobřeží je v takovém případě to nejnebezpečnější místo.
Od počátku září prozkoumávali pobřežní vody ostrova Amalagan, patřícího do souostroví Severní Mariany, které tvoří pomyslný předěl mezi Pacifikem a Filipínským mořem. Svým tvarem připomíná hodně otevřený srpek měsíce táhnoucí se od severu k jihu a vypouklý do Tichého oceánu. Celé souostroví je sopečného původu s několika aktivními vulkány, které však v současné době prožívají období klidu.
Pokud pomineme krátkou návštěvu Gonzalla de Viga, dezertéra z Magellanovy výpravy, pátrající po průplavu kolem jihoamerického kontinentu na počátku dvacátých let šestnáctého století, oficiálně byly objeveny o sto padesát let později španělským misionářem Diego Luis de San Vitoresem. Tím připadly Španělsku, až do konce devatenáctého století, kdy je za úplatu získalo Německo a přifařilo k německé Nové Guiney. Nový majitel zřídil ve spolupráci s Japonci na několika ostrovech rozsáhlé kokosové plantáže produkující kvalitní kopru. Tropické podnebí podnikání svědčilo, což se však nedalo říct o počasí. Počátkem dvacátého století zasáhlo oblast několik silných tajfunů, které přivedly německo-japonskou firmu k bankrotu. Během první světové války získalo ostrovy do vlastnictví Japonsko. Po porážce ve druhé světové, přešly pod správu USA. Hlavním městem je od té doby Capitol Hill na ostrově Saipan.
Amalagan byl při objevení Španěly osídlen domorodým obyvatelstvem, které koncem sedmnáctého století násilně přemístili na Saipan. V průběhu staletí ostrov obydleli španělští osadníci, k nimž postupem času přibývaly další národnosti. Osídlení se soustředilo do města Song Song na jižním a malé osady na severním pobřeží. Když příroda učinila přítrž produkci kopry, nastal i odliv obyvatel. Do poloviny dvacátého století klesl natolik, že byla zrušena samospráva, úřady a škola. Konec osídlení znamenala zvýšená aktivita vulkánu Bandeera Peak koncem devadesátých let. Po evakuaci se vrátilo pouze šest obyvatel a dnes je již zcela opuštěn.
Ostrov, vystupující sedm set padesát metrů nad hladinu, je vrcholem stratovulkánu čnícího čtyři tisíce metrů z mořského dna. Má tvar spláclého komolého kužele s délkou necelých pět a šířkou čtyři kilometry. Vrchol sopky tvoří kaldera o průměru sedm set a hloubce čtyři stovky metrů. Strmý východní svah pokrytý lávou končí útesy dosahujícími výšky sta metrů.
Mary kotvila půl kilometru od severozápadního pobřeží ostrova na úrovni rozvalin osady pohlcených porostem. Tropické podnebí dřevěným stavbám nesvědčí. Bylo to však jediné místo s trochu rozumným přístupem. Na konci prvního týdne rozhodl šéf o vybudování přechodného tábora a přesunutí vybavení na pobřeží. Na lodi pouze jedli a spali.
Pět minut od chvíle, kdy Plešoun vyhlásil poplach, stála posádka na zadní palubě a šéf rozděloval úkoly: „Zrzoun s Prckem do člunu a sbalit na břehu výstroj. Máte nejvýš půl hodiny, tak švihejte! Pumpička kontrola lodi, Ichtyl s Čočkou upevnění materiálu, prolezte pro jistotu i kajuty. Rozchod!“
Než kapitán domluvil, byl již Zrzoun s ženou na cestě ke břehu. Nečekal je jednoduchý úkol. Přístaviště se nacházelo v malé zátoce, která sice chránila před vlnobitím, ale houpání hladiny neomezila. Výstup na třímetrový sráz břehu zajistili při zřizování tábora provazovým žebříkem.
„Šéf měl pravdu, že nemáme moc času,“ zamračeně konstatoval Zrzoun, když se blížili ke břehu po hladině placaté jako louže, „tohle bude ošklivý. Žádný velký balení, budeš mi ze břehu házet věci do člunu. Jakmile přijde první náraz větru mizíme, jinak nás rozmlátěj vlny o skály.“
Přikývla a s obavami také pozorovala západní obzor. Pár takových bouří již zažila. Během minuty dokázaly zvednout vlny z naprosto klidné hladiny do výšky několika metrů. Dobrá loď na volném moři je v bezpečí, ale břeh nechráněný atolem zažívá peklo. Masy vody hnané proti útesům jsou vymrštěné vysoko do vzduchu, kde s nimi prudký vítr vymete pobřeží. Při návratu spláchne vše, co jí stojí v cestě.
Vyjela po provazovém žebříku a vrhla se k hromadě výstroje. První přijde na řadu potápěčské vybavení, které je nejdražší. Teprve potom bude následovat ostatní vybavení. Během kmitání mezi menšící se hromadou a břehem, pohlédla občas k temnému obzoru křižovaného blesky, což ji pohánělo ještě k větší rychlosti. Potem byla promáčená do poslední nitky a těžce popadala dech. Měla pocit, že nehybný vzduch je hustší než voda. Před odplutím z Mary stačila pohlédnout na teploměr, jehož rtuť se blížila k pětačtyřiceti stupňům, teď teplota musela překonat i tuto hranici.
Právě strhla celtu kryjící tábor a naházela na ni zbytek věcí, když to přišlo. Náraz větru byl tak prudký, že ji povalil na zem. Vyskočila a několika skoky dosáhla kraj břehu. Stačil jediný pohled, aby pochopila, že je pozdě. Hladina se již začala vzdouvat a vlny, spolu s větrným vírem vzniklým nárazem na skálu, strhly člun skoro pět metrů daleko.
„Rychle! Skoč!“ zařval Zrzoun.
Pokud potápěč ve vypjatých situacích nemyslí rychle, tak dlouho nežije. Bleskem vyhodnotila šanci na návrat do člunu, jako nesmyslný. Je na relativně bezpečném místě, ale pokud se kolega včas nevzdálí od břehu, může další náraz větru rozbít člun o skálu. Teď není čas, aby ji lovil z vody.
„Jeď!!!“ zakřičela ze všech sil. „Zůstanu tady a postarám se o zbytek věcí. Až se to přežene, vrátíte se pro mě.“
Zrzoun chtěl ještě něco říct, ale při pohledu na moře, kde se již začaly čepýřit vrcholky vln, pochopil, že má pravdu. Již tak bude mít velké štěstí, když se bezpečně dostane k Mary.
Počkala, dokud člun nevymanévroval ze zátoky a potom se vrátila k přerušené práci. Mezitím přišly další dva prudké poryvy. Rozprostřela celtu, na kterou naházela zbytek věcí. Třetí nápor si dal na čas a poskytl jí dobu potřebnou k provlečení provazu oky. Dorazil v okamžiku, kdy utáhla poslední uzel. Tentokrát však již po něm nenásledovalo bezvětří, ale vítr plnou silou ohnul koruny palem roubící pobřeží skoro k zemi. Bouře udeřila na Amalagan plnou silou.
- pokračování -
25 názorů
Stanislave, až z takové dálky jsi docestoval. Ale co je dnes vlastně daleko? Jen ty letadla by mohly být pohodlnější.
Díky, za návštěvu.
Květoň Zahájský
před 8 měsíciSotva jsem se přikodrcal z Vietnamu, ještě jsem ani nevybalil kufry a co tu nevidím? Další dobrodružství mé oblíbené dobrodružky.
Zeanddrich E.
před 8 měsíci
Hm - několik dnů jsem se sem, na Písmák, nedostal - a hle - cestovatelka Andreina je zpět...! :):)
to je pravda, rozhodně trvanlivé potraviny. hlad a bída je ale ta nejlepší ucitelka, pak mají lidé důvod se semknout a zároveň křiváci budou vidět na míle a nakonec to povede k obnově, ale bude to tvrdé
Aru, myslím, že kupovat dřevo a uhlí je v podstatě k ničemu, protože střední Evropa nevymře na zimu, ale na hlad. Je potřeba hledat plodiny, které snesou sucho, ale i to bude k ničemu, pokud se lidé nenaučí pracovat. On totiž za chvilku nebude, kdy by obdělával pole. Nejsem proti vzdělání, ale už by mělo odpovědným dojít, že z mobilu nebo počítače nevykřeše chleba ani UI a do robotizace nebo hydroponie ve velkém je ještě daleko.
no tak je to přesně jak jsem si myslel, lidi by si měli začit kupovat dřevo a uhlí a ne montovat solární panely na střechy
Irčo, to je mi psíka líto. Lidi, co takto zachází se zvířaty bych netrestala vězením nebo pokutami, ale dělala jim to samé, čím se sami provinili. Nic jiného si nezaslouží.
Straky sledoval hlavně pes /je z útulku, máme ho měsíc/, žil nějak hodně dlouho ve sklepení na metrovém řetězu a spousta věcí je pro něj neznámých... Oprsklé jsou dost, když se nebojí desítek koček, které k miskách chodí jíst. Za celé roky jsem našla jen jednu rozsápanou - a nejspíš mládě, bylo to malé.
Aru, jsou to celkem zajímavé potvory, které lze v oceánech celé planety potkat. A nejlepší je, že je většinou nelze předpovědět. Věřím, že Ti jejich výčet udělal radost. Co se týká AMOC (Atlantická meridionální cirkulace), kam spadá i Golfský proud, tak vědci jsou zajedno - k průseru dojde. Jen se nemohou shodnout kdy, a z jakého důvodu. Ti umírněnější jsou zdrojem informací, že se vlastně nic moc neděje, protože máme ještě tém století čas se přpřipravit. Ti radikální tvrdí, že je již pozdě a dokládají to změnami počasí po celém světě. Fakt je, že severní polární čepička mizí, což znamená oteplování Severního ledového oceánu a úbytek paliva pro motor pohánející Golfský proud. Také se mění sanilita vody v Atlantiku a tím i její hustota. To vše poměrně rychle. Vloni jsme měli zakázku na měření středního meridianu od Grónského po Weddellovo moře. Výsledky podléhají utajení, takže ty statisíce čísel shrnu do jednoduché věty - průser je větší, než se říká.
Ireno, i já ráda vidím Tvůj nick. Co se týká sledování opeřenců, tak i já je radši sleduji za jiných okolností, ale na druhou stranu jen extrémní podmínky dokáží dva rozdílné živočišné druhy sblížit. Ještě k těm strakám, na které ses dívala společně s psíkem, jsou u vás také tak drzé? Pamatuji na dětství, kdy se usadily na vysokém stromě v jedné zahradě a terorizovaly potvory všechny menší ptáčky. Vyháněly je dokonce z krmítek a z hnízd. Od té doby nemám straky moc ráda.
to zní líp, než jsem si představoval :D
a jak je to tedy s tím Golfským proudem? léta tetoucí se píše, že odchází do důchodu a najednou vyšla naprosto protichůdná zpráva, že je všechno v pohodě, že se dal zázračně do kupy :D
mě to přijde, jako když před měnovou reformou se tvrdilo lidem, že nebude, že Golfský proud je v tak katastrofálním stavu, že hlavouni usoudili, že by to vyvolalo paniku a živelný stěhování na jih, a tak všichni rozumně usoudili, že se prostě bude doufat, že to nějak samo dopadne, anebo lidi pomrznou
Ráda tě vidím... má setkání s opeřenci probíhají za výrazně klidnějších podmínek, než to míváš ty, Andreino. Jedno mám z dnešního odpoledne, kdy jsem s novým psem po boku sledovala oknem straky, jak kradou kočkám granule. Asi už mají někde mladé.
Také hořím zvědavostí, jak to s vaší partou bylo dál!
Lili, každá dálava je dosažitelná, jen mít odvahu nebo být dostatečně velký blázen a zkusit to.
Aru, díky, že nevymizela. Na moři se u bouře lze nudit, protože je to pořád stejné houpání. Jsou ale jevy, u nichž se člověk fakt nenudí. Obří vlny, kdy máš před přídí třicetimetrovou horu. Čtvercové vlny, kdy přežije jen ten, kdo zdrhne. Výron plynů sopky, kdy máš pod kýlem pokličku, která může každou chvíli prasknout a pokud Tě nespolkne muře, otrávíš se. To všechno už znám, ale potom existuje jev, s kterým už taková sranda není. Mořská černá díra, obrovský vír o průměru i několika stovek kilometrů, který pohltí všechno a moře to nikdy již nevydá. Tam na nudu čas není.
nevymizela :)
- jestli by se lidi nudili i u tropické bouře, tak už nevím u čeho by se nenudili :D
...mám pocit, že k Tobě nedosažitelná dálava a nespoutaná krása moře tak nějak patří.
Maruško, i bouřka má svou krásu, když se člověk umí dívat a vnímat elektrizující napětí ve vzduchu. Myslím, že bát se jí netřeba, jen se uklidit na bezpečné místo.
Lili, tato povídka přímo o moři nebude, i když bez moře by nevznikla. Ale máš pravdu, pro hodně lidí je moře symbolem života.
Jamardi, napětí není třeba, bude i legrace.
Budu se moc těšit na další díla. Jakákoli práce či pobyt na moři za jakýmkoli účelem je jistě hluboce inspirující...
dievča z lesa
před 8 měsícia sme v búrke ... ahoj Andreina, teším sa na pokračovanie***
Aničko, tak si užíváš pohodové odpoledne a to je dobře. Užívat si člověk má pohodu, když to jde, kdo ví, jak bude zítra. Je fakt, že meteorologové dokáží celkem přesně uhádnout, jak bylo, ale v tom výhledu mívají často poněkud chaos. Pokud jde o tu bouři, tak ona nebyla zlá, taková obyčejná tropická buřina, kterých člověk zažije hodně a na moři asi nikoho již nepřekvapí. Horší to již bývá, když si najde cestu na souš.
Kočkodánku, moc si vážím toho, jsem Ti uvízla v paměti. Také díky za veršíky, opět skvěle vystihují atmosféru celé části.
Ahoj Andy, v mé paměti jsi zůstala uchována a ani zájem o čtení nevymizel.
Plešount čučí k obzoru,
pozornost má v pozoru,
spatřuje tam jasné známky,
že se bouře blíží,
to mu duši tíží,
mění čelo na varhánky,
i šéf se mírně zalek,
chechtotu je dalek,
Mary musí od pobřeží,
které právě zkoumaj,
není žádnej ňouma,
rozkazy už proto běží,
o čas tu jde doslova,
sbalit věci z ostrova,
Zrzoun s ženou jedou pro ně,
obavy se v hlavách honěj,
Prcek muži výzbroj hází,
styl práce je horlívý,
počasí se rychle kazí,
přišly větru poryvy,
brzy bude běsnit,
vlny se už vzdouvaj,
nastal problém, ouha,
člun odjede bez ní...
Andrejka, som rada, ze si zase tu. Čítam si na balkóne, kúsok odo mna vyspevujú vtaky na konaroch sakury, konecne máme teplo, ale 40-ky nehrozia, v bezpečí domova si len ťažko predstavujem, co si prežívala.
Lído, děkuji za přivítání. Snad Tě i zbytek trochu zaujme. Povídka není dlouhá a myslím, že v příštích částech občas takové soužití s malým opeřeným uřvancem i pobaví.
Ráda tě tu zase vidím, vítej. Zatím jsem se ani u této první povídky nenudila, naopak a samozřejmě jsem napjatá, jak bude dál.