Žena, moře a Mary - Trosečník IV.

Trosečník

(září 2006)

IV.

Když opět dorazila na políčko, snažila se odhadnout nejschůdnější cestu. Koryto zřejmě v omezené míře fungovalo ještě před několika roky, protože kolem něho byla vegetace podstatně hustší. Nakonec zvolila trasu o několik metrů stranou. Tudy se proseká k okraji palmového porostu, kde snad bude ozdobnice řidší.

Po dosažení konce mýtiny zamířila zpět do míst, kde mělo být koryto. Ani nemusela zbytky hledat. Od kraje paseky se táhl úzký pruh hustého porostu v přímé lince mírnou strání vzhůru. Postupovala podél něho, dokud nedošla na okraj bývalé kokosové plantáže, končící na úpatí vlastního vulkánu. Nejenže zde palmy vystřídala opět ozdobnice, ale svah nabyl na strmosti.

Cesta začala být obtížnou. Netroufla si však opustit blízkost aquaduktu, aby ho neztratila z dohledu. Trvalo dlouho, než dosáhla konec vysokého porostu. Před sebou měla posledních úsek kamenité cesty k vrcholu kráteru. Podle polohy slunka odhadla, že mohou být asi čtyři. Dost času na hledání pramene a výstup na vrchol hory, který již nemohl být výš než tři sta metrů nad její hlavou.

V místě, kde končil prales ozdobnice, byla dva metry hluboká jáma, jejíž dno pokrývaly zpuchřelé zbytky dřevěného koryta. Důvod, proč žádná voda dál netekla. Zde zřejmě byl začátek primitivního zařízení. Mezi kameny výš po svahu poskakoval úzký potůček, který mizel v puklině na dně jámy. 

Obešla proláklinu, ponořila do vody prst a přičichla k němu. Pramínek tryskal na svahu sopky, proto byla opatrnost na místě. Pokud by obsahoval stopy po síře, je voda nepoživatelná. Necítila však nic, a tak přistoupila k dalšímu testu, kterým bylo ochutnání. Opatrně olízla kapičku z prstu. Voda měla nepatrně nakyslou příchuť, jakou mají minerální prameny.

Spokojená s výsledkem zamířila dál podél potůčku. Asi po dvaceti metrech narazila na pramen vyvěrající z nitra hory. Ani malá prohlubeň nenesla stopy po žluté barvě. S uspokojením usoudila, že objevila zdroj poživatelné vody.

Zbývalo splnit poslední úkol. Ještě se pořádně napila a vyrazila. Výstup však měl do chůze hodně daleko, protože kamennou suť střídala holá skála. Svah měl mnohdy tak prudký sklon, že musela obcházet dlouhé úseky, aby se dostala jen o několik metrů výš. Tvrdohlavost a umíněnost však nakonec zvítězily.

Vrchol kráteru se po několika metrech relativně rovné plošiny prudce lámal do obrovské kaldery. Sopka sice měla být podle všech zpráv v období hlubokého spánku, ale místy vystupovaly z úbočí obláčky, připomínající zbarvením tmavší páru. Zda to byla opravdu voda v plynném skupenství nebo jedovaté plyny zkoumat nehodlala. Stačilo, když k ní občas závan větru přinesl ostrý sirnatý zápach.

Když se rozhlédla, usoudila, že výstup stál za vynaloženou námahu a nějakou tu odřeninu. Mimo východního pobřeží, kde hora spadá prudce do oceánu, měla nádherný výhled na většinu ostrova, včetně pobřeží. Aby však zjistila, zda je Mary ukrytá v závětří, musí obejít vrchol sopky po hrbolaté cestě mnohdy nedosahující šířky jednoho metru. Na vnější straně ji lemuje stále strmější svah a na druhé téměř kolmý sráz do nitra vulkánu.

Zvládla i tento úsek a odměnou byl nejkrásnější pohled na světě. O tři čtvrti kilometru níž se v trojúhelníku, který tvořila za ostrovem klidnější voda, pohupoval několik desítek metrů od pobřeží její domov. Z výšky nedokázala odhadnout výšku vln, ale podle toho, že se nepřelévaly přes zadní palubu, nepřesahovaly čtyři metry. Najít na východním pobřeží útes do deseti metrů, neváhala by. Takto nezbylo, než se spokojit s myšlenkou, že loď je v pořádku.

Pro zpáteční cestu zvolila schůdnější trasu až k pásu travin, podle něhož došla k prameni, kde naplnila igelitový sáček do poloviny vodou. Nebyly to víc než dva litry, aby zbyl dost dlouhý konec pro pevný úvazek. Dál to šlo již dobře. Na poli vykopala ze země mačetou hromádku brambor k večeři. Nebrala jich moc. Zítra stejně musí opět pro vodu, tak po cestě vezme další.

U domu ji čekalo překvapení. Nade dveřmi, na okraji střechy, seděl rákosníček a hlasitě cvrlikal. Netušila, zda ji radostně vítá, nebo nadává, kde se toulala. V každém případě vletěl do místnosti hned za Prckem. Usadil se na okraji stolu a konečně zmlkl.

„To je dost,“ rozložila po stole donesené poklady a zamračila se, „jsi horší, než žárlivá ženská. A ne, že mi ten sáček proklovneš.“

Svlékla oděv z celty a upravila další čtyři ořechy na nádobky pro uskladnění vody. Do každého se vešlo zhruba půl litru. Po pečlivém zabalení do palmových listů je uskladnila místo dvou včerejších, jejichž obsah poslouží k omytí donesených brambor.

Protože zbývala necelá hodina světla a nechtěla jíst potmě, vrhla se na přípravu večeře. U pobřeží, kam nebyla zanášena tříšť z vln, našla prohlubeň ve skále, v níž rozdělala oheň. Padlo na něj naštípané dřevo, ale nepředpokládala, že bude v noci topit. Než hranice dohořela, připravila hromádku hlíny a čerstvé palmové listy. Sůl vyškrabala z  přírodních misek na břehu. Bude sice trochu nahořklá, ale to se v chuti brambor ztratí. Když zbyla jen hromada žhavých uhlíků, posypala je tenkou vrstvou hlíny. Do palmového listu zabalila osolené brambory, položila do prohlubně a zahrnula zbytkem zeminy. Ta udrží teplo z rozpáleného kamenného podloží na dostatečně dlouhou dobu, aby se hlízy upekly.

Noc se rozhodla strávit pod širým nebem místo domu páchnoucího zatuchlinou. Když uléhala s plným břichem ke spánku, přemýšlela o dnešním dnu. Kromě starosti o Zrzounův osud, mohla být spokojená. Měla vše, co člověk potřebuje k přežití a i společnost malého ptáčka, který se na noc opět uhnízdil v jejích vlasech. Chvilku mu rozhodnutí rozmlouvala, ale rozumná řeč s ním nebyla.

S prvními paprsky slunce opět zaznělo hlasité trylkování. Spala na boku a rákosník tentokrát použil ke své produkci místo na jejím rameni. Nebyl sám. Na travinách v okolí se usadilo několik desítek zpěváčků. Měla pocit, že tu probíhá soutěž v překřikování.

„Tak hele,“ zamračila se na malého křiklouna a natáhla k němu prst, aby zahrozila, „tohle mi dělat nebudeš. Stačí jeden uřvanec, nemusíš si hned zvát na pomoc kamarády. O takovej budíček fakt nestojím. Zmlkni, nebo bude zle!“

Rákosník sice poslechl, ale místo, aby vzal před výhružně nataženým prstem do zaječích, použil ho jako bidýlko. Nevěřícně zavrtěla hlavou nad oseklostí a vyhrabala se z celty.

První pohled patřil moři. Stejně jako včera narážely vlny na skalnatý břeh, jen voda již nevystřikovala do takové výše. I kdyby Mary připlula, člun se ke břehu přiblížit nemohl. Minimálně dnešní den a noc na ostrově ještě stráví. Před usnutím si pro takový případ naplánovala další průzkumnou výpravu. Tentokrát nebude šplhat do kopce, ale pustí se k jihu podél pobřeží, tam snad najde schůdnější cestu. Cílem byl jižní cíp, kde kdysi leželo město Song Song.

K snídani slupla několik kousků kokosu, který včera vydolovala z ořechů. Netušila, jak dlouho bude pryč, proto zabalila na cestu jídlo a pití. Z kousku celty, který zbyl po výrobě hábitu, svázala malý uzlík. Do něho uložila zbytek opečených brambor, pár kousků kokosu a skořápku s vodou. Celou dobu se potýkala s neochotou rákosníka opustit prst. I když ho odehnala, při první příležitosti si opět bidélko okupoval. Nakonec vyrazili na cestu společně.

- pokračování -