Dopis Sebevědomí

Někdy jsme se schopni poznat jen skrze druhé. Proto jsem se rozhodla pokusit se o trochu sebepoznání skrze tuto krátkou sebecharakteristiku. Doufám, že se mnohé dozvím pohledem třetí osoby v ich-formě. A už teď se těším na pohled druhé osoby! 

Snad to budeme moci probrat již při našem nastávajícím setkání.

Někdy ještě ani nestačím s ostychem zaklepat na dveře a již mě vpouští dovnitř, do hezky teple vyhřátého bytu. Nejednou mi byla vyčtena nedochvilnost, snažím se ovšem vždy chodit včas, i když je ironicky pravdou, že mi bývá nejčastěji vyčtena brzká dochvilnost, výhradně však rodinou mých rozlišných milých.

Čas od času je mě stále schopno překvapit lichotivé blahořečení mých věrných nápadníků a nápadnic. Né zas tak dávno si mě k sobě pozval jeden mladý muž, téměř horečně se mnou flirtoval, a když mě nazval neodolatelnou, téměř jsem zčervenala. Byl trochu neotesaný a po našem dlouhém rozhovoru, jsem se dozvěděla, že ve mně údajně viděl celého života zalíbení. Když jsem o tom loni povídala sestře (jednovaječnému dvojčeti), tak šlo dosti poznat, že se na mne Víta dívala hlubokými perlami závisti. Neodolala jsem a celý den jsem ji pak hravě popichovala. Byla to jedna z těch vzácných chvil, kdy se spolu můžeme vidět. 

Pár měsíců potom si mě k sobě přivolala jedna rodička s její ještě nenarozenou dcerkou. Když jsem dorazila, jediné, co jsem zmohla, bylo už jen jí odpomoct od bolesti. Tehdy je srazil nějaký nešikovný řidič, a na to ještě prchl z místa činu, aniž by alespoň zavolal záchranku. Nedalo se již nic dělat jen to, co bylo v mých silách, aby netrpěly. Občas to nebývá hezké, místa, která jsem nucena navštěvovat. Většinou proto nikam nespěchám. Často se ale stává, že ostatní spěchají za mnou a nejednou se celý svůj život připravují jen na naše osudné setkání.

Víta často vrtí hlavou, nad vyprávěními o dobrodružstvích některých mých nápadníků a nápadnic. 

Nakonec snad lze jen dodat, že jsem se vždy štítila diskriminace. Měla jsem a mám vždy otevřenou mysl, srdce, i náruč pro každou zmoženou či utrápenou hlavu. Ty se mohou vždy vyplakat i vyzpovídat na mé hrudi, i když jsem nejednou litovala nepodmínečného soucitu.

Na své existenci ničeho nelituji, hodlám zůstat stálou stálicí svých ideálů či iluzí. Jen mě mrzí, jak se bohužel čím dál více vzdalujeme s mou sestrou Vítou. Avšak to, jak jsme se rozhodly obě být, bohužel z povahy věci dělí naše soužití.

PS: Pozdravuj ode mě Vítu.

Zdraví!

Tvá Smrt