Mlčení

nahodilo mi to

utichl vítr 
v korunách stromů obkresluje tužkou jablka   tak jako já  
chybíš mi   po tichu

Philogyny, omlouvám se za chybné "y" ve tvém jméně. 

Phylogyny - no však, já také ještě pouze klimbám :) 

Snake - spíš tou náhodou, sezením to není. I když občas se i zamyslím :) 

Vítr není nikdy mrtvý. Jen někdy na chvilku usíná...

A ta zenová linka vznikla náhodou, nebo pravidelně sedíš zazen?

Vycházím z momentálního pocitu. Ostatně jako u všech svých prací. Neznám přesná pravidla pro ten který verš, pro ten který styl. Když přijde "záblesk"... píšu. Jako klavírista, který nezná noty, ale nebrání mu to v tom, aby slyšel a hrál. Haiku mě zaujalo svojí strohou jednoduchostí (tak to vnímám já). Svou dovedností říci několika slovy celý příběh. A tak jsem to taky skusila. Jestli jsem se alespoň přiblížila, beru to jako "dobré" :) 

Ne, to jsi nepochopila správně, opravdu mě zajímá, jak k haiku přistupuješ, v textu například vidím zenovou logiku, ale zároveň je text hodně odlišný od haiku, jak bych ho napsal já, proto se zcela upřímně ptám, z čeho při psaní haiku vycházíš.

Vnímám ho kladně, ale asi mu nerozumín a asi ho ani dobře nechápu. Protože jinak by ses mě na to neptal. To sem pochopila správně?

Omlouvám se, zpátky k původní otázce: Popiš mi, prosím, jak chápeš a rozumíš haiku.

No, tak teď už to nechápu vůbec... 

Aby mi bylo rozuměno, chápu, že tohle je zenový text, ale z hlediska zenového kruhu se vyjadřuje tak na úrovni 90-180 stupňů, haiku by ale mělo být na úrovni "je tak jak je." Vítr je vítr, strom je strom já jsem já.

Vysvětli mi, prosím, jak vnímáš a chápeš haiku.