Žena, moře a Mary - Taipi IX.

Taipi

(prosinec 2006)

IX.

Telefon zazvonil po dvou minutách: „Vyklopte, co potřebujete, za chvíli budou volat záchranáři, abyste jim popsala stav zraněnýho.“

„Nemáte v Lockhartu zvěrolékaře?“

„Jeden tu je. Proč?“

„Ten hajzl postřelil Taipiho. Chtěla bych, aby se na něj podíval a mám obavu, že záchranářům se do toho nebude chtít.“

„Jste blázen? Myslíte si, že se někdo bude zabývat hadem?“

„Zaplatím,“ navrhla.

„Nevymýšlejte nesmysly, vyrážím k vám.“

„Počkejte ještě,“ zarazila šerifa, „tak aspoň přivezte nějakou velkou plastovou bednu s víkem, do který se vejde…“

 Ještě chtěla pokračovat, ale přerušilo ji pípání oznamující další hovor. Byli to záchranáři. Podala podle nejlepšího vědomí vyčerpávající informaci. Od operátorky dostala několik rad, jak postupovat, kdyby se stav zraněného náhle zhoršil. Podle všeho však injekce již začala zabírat, neboť dýchal mnohem klidněji. Hovor skončil sdělením, že vrtulník je již ve vzduchu.

Jednu starost měla snad z krku. Než záchranáři dorazí, potřebovala ještě vyřešit pomoc pro Taipiho. Nalistovala v adresáři telefonu číslo správy parku a zaváhala, zda volat ústřednu nebo nejvyššího šéfa. Pak usoudila, že ve druhém případě je šance na úspěch větší.

„Nowack,“ ozval se ředitel parku po několika zazvoněních.

Po představení pokračovala trochu ze široka, aby ji hned neodbyl: „…mám velkou prosbu, a nevím na koho se obrátit. Pod správu parku patřej taky zvířátka, co tu žijou?“

„Jistě, máte nějaký problém?“

„I taipani?“

„Samozřejmě. Zajišťujeme odchyt, když se nastěhuje někam, kde nemá co dělat. Snažíme se tak předejít jejich zabíjení. Co se stalo?“

Sdělila, co se seběhlo, a vysvětlila šerifovu neochotu přivézt zvěrolékaře. Po několika dotazech ke stavu uštknutého muže došlo na Taipiho. Když skončila s popisem zranění, bylo na druhém konci chvíli ticho.

„Myslím, že máte zbytečné obavy. Zranění nebude vážné a dostane se z toho sám. Hadi mají tuhý kořínek,“ snažil se ji Nowack uklidnit, „a ještě byste mi mohla vysvětlit, proč byl v chatě. Mohl ohrozit i vás.“

Podala výklad o soužití s plazem, který ředitele zaujal: „To bude ten had, o kterém mne informovali strážci. Je to prý pořádný kousek. Občas je pověřím, aby při kontrole oblasti chatu vyvětrali, ale dovnitř nikdy nevlezl. Vaši starost chápu, pořídila jste si sice trochu nebezpečného tvora k soužití, ale na druhou stranu výborného hlídacího psa. Osvědčil se skvěle a možná vám zachránil život. Přesto bych vše nechal na přírodě.“

Intenzivně přemýšlela, jak Nowacka přesvědčit. Potom ji napadl argument, na který by mohl slyšet.

„Pane, šerif říkal, že farmář, kterýmu ten člověk zabil ženu, vypsal na jeho dopadení slušnou odměnu. Stát prej taky něco přihodí a o chycení se postaral právě Taipi, tak mu říkám, protože to není obyčejnej had,“ odbočila od tématu, kdyby byl ředitel natvrdlý a nechápal o kom je řeč, než pokračovala s nabídkou, „proto myslím, že si tu odměnu zaslouží. Jelikož je obyvatelem parku, jste jeho poručníci a odměnu může získat správa.“

Ředitel se argumentaci zasmál, ale hned pokračoval vážně: „O odměnu se můžete ucházet sama. Ten člověk vás také napadl a bez ohledu na zásah hada do rukou spravedlnosti ho předáte vy.“

„Pro mě je důležitější Taipiho zdraví, a sám jste řek, že mi zachránil život. Pokud se o něj postaráte, budu mít ještě jedno přání. Po úplným uzdravení zařídíte, aby dál v klidu žil pod verandou vaší chaty. Je tu doma a kromě toho loví krysy, kterejch tu máte požehnaně.“

„Pokud si to ještě s penězi nerozmyslíte, tak přiznávám, že rádi přijmeme každý dolar. Slibuji, že osobně dohlédnu, aby měl Taipi nejlepší péči. Máte tam nějaký box, v kterém ho lze převézt?“

„Požádala jsem o něj McMaru, tak snad ho přiveze, ale nevím, jak Taipiho dopravit k vám. Pochybuju, že by byl šerif ochotnej jet sto padesát kilometrů do Rocky Pointu na západní pobřeží poloostrova.“

„Až přiletí záchranáři, zavolejte mi. Zatím na shledanou.“

Sotva domluvila s Nowackem, přiřítil se k chatě šerifův pick up. Podle zapnutých majáků a sirény usoudila, že chtěl překonat rychlostní rekord na dvanáctimílových tratích vedoucích buší. Důvod však byl prozaičtější. Podle zkušeností se jednalo o účinný způsob plašení klokanů, psů dingo a krokodýlů. Z auta mimo McMary vyskočili i dva pomocníci. Nahmátla tep uštknutého muže, který byl zřejmě v bezvědomí, a běžela jim naproti.

„Kde ho máte?“ vykřikl šerif místo pozdravu.

Ukázala za chatu, a zatímco McMara s kolegou utíkali ke zraněnému, druhý vyndal z auta plastovou bednu s víkem. Usoudila, že mají s přepravou plazů zkušenosti, protože účelu vyhovovala. S přemístěním Taipiho do boxu se rozhodla počkat do rozhodnutí o přepravě do Rocky Pointu.

Po několika minutách se šerif vrátil. Na dotaz pomocníka ohledně stavu uprchlého vězně pokrčil rameny a sdělil, že nic moc. Potom ještě dodal větu, která mladou ženu šokovala svým cynismem. Snad vydrží do chvíle, než s ním vzlétne záchranářský vrtulník, protože v takovém případě již nebude na jeho úřadu, aby se staral o ostatky. Prý již měl dost starostí s pátráním.

Nutně potřebovala vyřešit před příletem záchranářů peníze pro správu parku. Po šerifově prohlášení ohledně zdravotního stavu vězně však její otázka vyzněla stejně cynicky.

„Šerife, odměna za dopadení pořád platí?“

Pomocník na ni udiveně pohlédl. Slova šerifa ho nepřekvapila, ale od ženy takový dotaz neočekával ve chvíli, kdy jde o život člověka.

„Jistě, vypíšu vám šek, o nic nepřijdete,“ zamračil se šerif, kterému také došla nevhodnost otázky.

„Já žádný peníze nechci, ty patřej Taipimu. Mluvila jsem s Nowackem a potřebuju zařídit jeho přepravu do Rocky Pointu,“ uvedla vše na pravou míru.

McMara nedůvěřivě zavrtěl hlavou: „To si myslíte, že vypíšu šek na Taipi had, bytem pod verandou chaty a nacvaknu mu ho na zoubky, aby si moh v bance vyzvednout hotovost?“

„Neblbněte,“ zpražila ho pohledem, „šek připadne správě parku.“

„Ženská, víte vůbec, o jakou částku jde?“

„Ne.“

„Třicet tisíc.“

Usmála se a odpovědí dostala oba strážce pořádku do kolen: „Tak to bude Taipi bohatý ženich.“

Po příletu vrtulníku šlo vše jako po drátku. Po krátké diskuzi mezi Nowackem a jedním ze záchranářů byl kromě vězně naložen i box s Taipim. Přemístění z lůžka do bedny proběhlo bez problémů. Neodpustila si však kázání, jak se má v novém prostředí chovat. Pokud bylo syčení před zaklopením víka rozloučením nebo slibem, že nebude dělat potíže, netušila.

Přes velkou radost ze setkání s rodiči a sestrami, neměla doma klid. Ještě před odletem z Austrálie navštívila Rocky Point, aby zjistila, zda Nowack drží slovo. Taipi měl všechno, co takový had k životu potřebuje a podle slov zvěrolékaře bude v pořádku. Přesto denně kontrolovala poštu, ale dočkala se až na Štědrý den ráno.

Vážená slečno, Taipi je v pořádku a podle Vašeho přání opět obývá prostor pod verandou chaty. Pokud Vás to zajímá, uštknutý muž také přežil. Přeji příjemné svátky a doufám, že nás opět navštívíte, šerif McMara si stěžuje, že je v jeho okrsku bez Vás nuda. Nowack.

Pouhé tři věty, ale byly nejkrásnějším dárkem, jaký mohla dostat.

- pokračování -