Žena, moře a Mary - Taipi - Doslov

Nic tak děsivého jsem nikdy nezažila a nemohu si to tedy v celém rozsahu představit. Ale určitě to není snadné. Jsi dobrý člověk se srdcem pro druhé. Tak by to mělo být.

Lído, takové požáry jsou hrozné pro lidi, ale málokdo si při nich uvědomí, že je spousta tvorů, kteří mají mnohem menší, ne-li vůbec žádnou šanci na únik a čeká je hrozná smrt.

Lili, jsem ráda, že se dokážeš při mých vyprávěních aspoň na chvíli vzdálit od starostí všedních dnů. 

Kočkodánku, samozřejmě pochopení mám. Nepochybuji, že bys dokázal zveršovat i tuto část, ale myslím, že takto je to i lepší. Té hrůzy a bolesti je tam hodně. Slibuji, že potřesu s ploutvičkou každému, koho pod hladinou potkám a pozdrav vyřídím. I Ty se měj hezky a za nějakou dobu zase ahoj. Pokud tedy moře dovolí, protože člověk nikdy neví, jaké s ním má úmysly.

Všichni jsme tady jenom na návštěvě.

Andy, jistě budeš mít pochopení pro to, že jsem přesmutný doslov nezveršíkoval. Místo toho se dávám do obrazného podepisování hezkých komentářů čtenářů přede mnou. Ty milé reakce si zasloužíš. Podobně jako Maruška i já nechávám pozdravovat všechny zástupce fauny, se kterými se potkáš. Měj se v bezpísmákové pauze moc hezky, po ní se – i když jen virtuálně – zase potkáš tady s námi.

Bavilo. Víc než kdy jindy odreagování, které je potřeba aby se člověk nezbláznil...

Konec jednoho silného příběhu.

Smutný doslov, požár je peklo, které si nedovedu a ani echci představit, utrpení bezmocných tvorů bolí...

Romane, tady o trpělivost nejde. Co si myslíš, že dělám třeba při nočních službách na můstku nebo při přesunech, když loď pluje na autopilota? Datluji. Mám z čeho vycházet, protože pokud je čas, jsem zvyklá denně dopisovat deník, kam zapisuji vše, co se událo. Takže vytáhnu některý zážitek, pokusím se zapojit mozek pro doplnění detailů a všechno zabalím do spousty slov a vět.

Maruško, udělala jsi mi radost. Proto jsemkdysi začala psát, abych ukázala, že i ti opovrhovaní nebo nenávidění tvorové si to vůbec nezaslouží.

Ireno, děkuji, za přístup ke vzpomínce na Taipiho, já to mám také tak. Doslov jsem připojila, abych mohla tuto kapitolu života uzavřít. Za druhý odstavec komentáře moc děkuji, i když si takové ocenění nezasloužím. Zážitky nepublikuji kvůli sobě, ale abych ukázala, co se děje přírodě. 

Aničko, děkuji za přání, a protože jsem již vše napsala, tak jen, že se moc těším na další setkání na přelomu pololetí.

I ja dúfam, zeTaipi dozil v pokoji pod svojou chatou, ale...nič nezostalo, tvojim slzám na spaleinsku rozumiem, slzim s tebou a to pribeh "iba" čítam... píšeš srdcom, je to tvoj zivot, postoj, láska k zivym tvorom. Aj tie pochopili, že na palube sú si všetci rovní...iba ĺudia stale nie...Andrejka, už teraz sa tešim na nové príbehy...zatiaĺ krásne dni a samé pozitívne zážitky.  

Díky za doslov, ale raději si v citové paměti uchovám obraz hada "domácího", který se povaluje na posteli a občas chytne krysu:-) ze tvého díla na pokračování.

Jsem ráda, že zde publikuješ, ale hlavně za tvůj přístup k přírodě a za to, jaká jsi.  My Češi se opravdu za Prcka nemusíme kdekoli v cizině stydět, naopak. Myšlenky, slova, skutky - někde jsem zaslechla. U tebe je vše tohle na jedničku. Díky, Andreino.

vďaka tvojim poviedkam mám na tvory v blízkom okolí iný uhol pohľadu, neustále sa dá dozvedieť nové, cítiť a vnímať viac ... za doslov jedna veľká slza ... pozdravuj od stredozemca vody a stvorenia***

... .

Andreo, obdivuji Tvou schopnost - a ovšem i trpělivost - přenést své zážitky na papír (do notebooku, apod.); - a děkuji Ti, že jsi ochotna se s lidmi ve své rodné zemi o ně podělit.

(( mimochodem - novodobá Archa Noemova vyvstala mi zde v mysli...; celkově je to ale velice smutné ...))