Oko hurikánu

Řev motorek rozdrnčel okna,

pán v županu zas na balkoně zalívá kytky,

lidé se prochází,

ale já jen prázdně zírám.

Začali mrholit v letním pařáku,

šum zacpává mi uši.

Co bude zítra, přemýšlím,

ale mám jen leklou duši.

Sluneční paprsky měly ji zahřát,

venkovní hemžení trhá mi myšlenky,

a tak jen prázdně zírám

zatímco zítřek se pomalu stáčí.

Sprška ideí schovaná za oponou,

snaží se prodrat,

ale na mě teď nemohou,

zírám.

Lehnu si na zem,

třeba se uzemním.

Podlahou zatřese zahřmění šaliny,

ospale mrknu,

to vtrhne mě

do prázdnoty uprostřed hurikánu.

Nikde.

Nikdo.

Nic.

Jen vzdálený šum letního hemžení

obtáčí oko hurikánu.