Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zrní

20. 05. 2024

153

Autor

myška na mrazu

Moje mysl umírá. Jediné,
nač chce se soustředit, je pláč.
Život mi teče mezi prsty jako sypké zrní.
Tady pšenka nepokvete.
Zahradou se prohnal mráz a vyhnal zahradníka.
Už o ni nikdo nepečuje.
Osamělý voják v poli. Rozkazy nepřijdou.
Je obklíčen nepřáteli.
Tvé volání je zbytečné, malý vojáčku.
Pustinu nerozehřejí
ani dvě malá slunce na obzoru.

Už je ticho. Dej se do práce a zapomeneš.
Není to vědomí, že bude líp. Jen kolečka stroje
v setrvačnosti.
Už se ani netěším, že to jednou přejde.
Jen někde uvnitř
ta iracionální kapka naděje
na budoucí samotu a šumění lesů
zurrčení vody
a teplé večery na přelomu léta.

5 názorů

Antonín Bogar

před 6 měsíci

Dát tip

Takhle z placu ti neporadím, nevidím do tvého příběhu.

V každém případě držím palce.

myška na mrazu

před 6 měsíci

Dát tip

Antonín Bogar: Jo, no. Takový ten typ depky "chci se rozvést, protože se mi fakt škaredě rozbilo manželství, ale když o tom řeknu mamce, tak mě seřve jak alíka, že jsem sobecká, nevyspělá a vůbec nemyslím na děti, načež si vzpomenu na všechny instance, kdy mi non-verbálně vpálila, že nejsem dost dobrá, všechna ta "mám tě ráda, ale", a do krve se pohádáme, načež se můj bratr, který mě dosud podporoval, postaví za ni a taky mě seřve jak alíka, takže teď jediný, o koho se můžu opřít, je paradoxně můj manžel a můj taťka". (Omlouvám se za uvozovky v uvozovkách; chtěla jsem dát jednoduché, ale nevím, jak se na této klávesnici píšou.)