Kovářova píseň

Nářek dětí - vřískot žen - krev na zkřiveném obličeji
Plameny domy stravují a zbraně svou píseň pějí
To křižáci hrdě bijí se za pána a svou víru
Meče z královské kovárny slouží teď k obraně božího míru

Město tonulo ve tmě, která snad smrti z očí skanula Střechy domů bičoval krutý déšť a vítr smutně vyl V tu čenou noc jen v jedněch oknech světla planula Z kovárny začal stoupat kouř, když kdosi výheň roztopil Ze spáru žhavých uhlíků osvobodil kovář dílo své A čepel skvostné dýky zaleskla se ve světle plamenů Do ozdoby jílce poslední vložil uhlíky krvavé A něžně pak prsty přejel po mozaice rudých kamenů U sténajícího brusu usedl chvatně na svůj trůn A jemnými tahy hladit začal břit, co zuby cení Skromný nápis umně do čepele vepsal ze sivých run Do utichlé kovárny pronesl pak - To je mé odpuštění Plameny plápolají a vítr stále buší do okenic Na obzoru objevil se příslib dne v obrysech červánků Kovář prohlédl svou zbraň a nadechl se z plných plic Pak s úlevou zavřel oči a dýku si vrazil do spánku Nářek dětí - vřískot žen - krev na zkřiveném obličeji Plameny domy stravují a zbraně svou píseň pějí To křižáci hrdě bijí se za pána a svou víru Meče z královské kovárny slouží teď k obraně božího míru

---