Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Linda I.

04. 06. 2024

167

Autor

Aru

Spolupsaní: toot a Aru.

S retro-Lindou na věčné časy a nikdy jinak.

Lindu dnes pamatují jen ti nejstarší pamětníci Písmáku. Linda jako taková povstala uprostřed pátrání kdysi legendárního detektiva Vrtišky, kterého už nepamatuje opravdu nikdo, protože to bylo tak dávno, že zapomněli i ti nejpamětlivější pamětníci. Linda ale dlouho neměla svou vlastní sérii a její debut se odstartoval v díle ve kterém zapálila školu, kdysi legendární a dnes opět větou, kterou nikdo nepamatuje : "Kde nejsou kouzla a čáry, draci a spáry, tam mě bude muset stačit benzín!" a "Školičku, když já zapálím, lehne docela, dětičky osvobodím, už se nebudou mučit a budou si hrát," to byla Linda, takříkajíc utržená ze řetězu a čtenářstvo se v těch dávných dobách silně bouřilo i proti ničení, byť fiktivního, ale školního majetku a tedy z daní fiktivního státu, zaplaceného neexistující měnou. Následovalo několik eskapád, kdy v přestrojení za kapitána pirátů unikala Linda před spravedlností, jenom proto, aby (po díle ze série Kukýnky a Copinky se dostala až na Zchátralou mýtinku, před tím než ji na troud spálil drak Alduin ze Skyrimu v jiné vyprávěcí lince,) skončila v náručí Vrtišky a měla s ním svou Lindu, která převzala příběh.

Což ale nebylo nic jiného, než pokus restartovat celou sérii Lindy, před tím než vyrostla druhou malou Lindou, nakonec i to skončilo v propadlišti Písmáku. Proto je potřeba další resuscitace Lindy, neboť spala příliš dlouho, snad celé věky, díky tomu bez návaznosti na předchozí série, ale jedná se o prémiové počtení z alternativního světa, kdyby Linda byla opět malá a bez Vrtišky. Což je ale pro Lindu typické, jelikož metamorfózy ji byly blízké od začátku, ať už se objevila v jakémkoli světě.

Po obloze se rozcházely mraky a pozvolna odhalily měsíční sluníčko, jeho paprsky počaly dopadat na louku, kde ležela jakási, patrně zcela neznámá Linda, která otevřela oči, jasně smaragdové barvy a rychle vstala, neboť se hrozně nerada válela na zemi a lehce zčísla jen tak rukmo z vlasového křoví napadané tam větve, listí, brouky, sandálu a pár skřítků. Pro Lindu bylo zcela typické, že za černých nocí se jevilo její vlasové roští do blonďata, zatímco za bílých to byla asijská čerň a mezitím bývalo rusé.

V dálce zahoukalo letadlo, vlak i parník, jak se míjeli na křižovatce.

Tak jasná noc to byla a pršelo opravdu jen daleko, kam ani tento příběh nesahá, leč co víme, měli tam povodní minimálně na jedno věrtelko. Navíc déšť je po tmě druhým nejlepším přítelem člověkova.

Linda se ale jala procházeti zcela bez přímých vět (možná snad později?) a šla přesně tak, že nezlomila žádného stébla trávy, pouze je důkladně ohnula. Sem tam ožrala nějaké to japko, které se nabízelo na dosah ruky a tak došla po moři až do civilizace.

Civilizace, to je takový odpaďák lidstva, kam si to lidstvo odkládá své lidi, kteří si tam moudří tak dlouho, dokud je to baví.

Místo toho bylo vskutku barevné. Plechové kontejnery hýřily všemožnými odstíny laků a kytů - od růžové, přes mauve, po vybledle okrovou. Zdobené obrázkovými písmy, pečlivě seskládané v bájnou nedobytnou zeď se rozléhaly, kam jen Linda dohlédla a čněly vysoko. Až do sféry, jíž vládl snad pouze starý, zarezlý jeřáb.

Linda dobře věděla, že v sibiřských a mongolských šamanských tradicích jsou jeřábi považováni za duchovní průvodce a ochránce, a jejich let je často interpretován jako cesta mezi světy. Přesně takto si ve svých představách malovala strážce posvátného vědění a podle Keltů - průvodce duší do podsvětí. Jednou dokonce potkala za starým bukem, v bučině, pod bukovou strání skřítka, který se s přáním větších výnosů bukvic jal skládat z bukových lístků takových jeřábů tisíc. Když se loučili, zrovna ohýbal zobák čtvrtého.

Prásk! Vyletěla jiskra, která Lindu vytrhla z rozjímání o všemožných jeřábech a jejich záležitostech.

"Uf, tak takhle se otevírá portál!" Vydechla a v jejích rozčarovaných zorničkách se zablesklo mýtické klovnutí ocelového zobáku. V tu ránu se s vírem prachu rzi vznesl jeden z kontejnerů do luftu. Chvíli se bimbal snad nad samotným horizontem událostí, a pak za něj s lehkou otočkou a za úpěnlivého skřípání zaplul.

Lindě jiskřička z kukadel přeskočila k patám.

* Pokračování příště ;)

8 názorů

Zeanddrich E.

před 5 měsíci

Dát tip

... :)

Aru

před 6 měsíci

Dát tip

to ano Goro, ale zorganizovat to byla fuška, a i s iví jsme měli texty v této podobě.

určitá dějová linka u Vrtišky se uzavřela, když i první Linda ztratila tah a potřebovala svou vlastní dceru na pokračování. ostatně i další série vzaly za své.

jinak Vrtišky se může ujmout kdokoli kdo ho pamatuje, nebo ho objeví nějakou zvláštní náhodou a dát mu svou podobu